#842 BALENÍ STANU

Posted: Říjen 9th, 2014 | Author: | Filed under: Curvekiller | 10 Comments »

Vkládání věcí do původních látkovejch obalů, opatřenejch zipem, bejvá nezřídkakdy vopruz. Když totiž něco balíte z čistý vody, můžete se různě přizpůsobovat velikosti danýho objektu – tady se ale musíte trefit do chatrnýho fusaku, kterej je leckdy na milimetr vyměřenej a nepřeje pražádný improvizaci. Tuhle jsem se snažil sklidit cestovní dětskou postýlku a byl to voprc, na kterej by člověk potřeboval pět ruk a pomoc MacGyvera, aby to v klidu všechno sroloval, složil, vecpal do původní tašky a zatáhl zipem.

U balení stanu to bejvá o to horší, že tahle činnost prudí už tak nějak primárně ze svý podstaty: Jednak obvykle spěcháte. Druhak jste obvykle smutný, páč vejlet, nebo aspoň pobyt na daným místě je u konce a tímžto pádem mizej i naděje a optimismus, který vás živily, když jste to áčko před časem rozkládali a kurtovali ho k zemi.

Navíc statisticky máte mnohem větší šanci, že zrovna bude chcát a že se vaše prsty budou nořit do hoven na podlážce, než že si užijete skládání všech komponentů za krásnýho slunečnýho počasí a za zvuků milejch rad přihlížejících trampů, co vám budou průběžně podávat pomocnou ruku i akurátně vychlazený pivíčko. Ba ne, tak to nechodí.

Posichrovat si, že se neztratěj žádný tyčky a kolíky, se ještě dá, i když se na ně jako naschvál lepí bahno, který by nedělalo ostudu ani v reklamě na Domestos. Hlavní otrava ale vyplývá z toho, že vtěsnat to všechno, vod tropika po všelijaký šňůry, do jednoho fusaku, co je TAK AKORÁT, je prostě k posrání. Pak můžete mít ten stan seberadši, milovat jeho předsíňku a s láskou se tulit k jeho tyčkám, který přetrvaly tajfun, random šoust s lepým háčkem i střevní chřipku, ale stejně ho budete chtít při každým balení zlikvidovat. To už je fakt lepší bejt milionářem a takovejhle vercajk po užití polejt benzínem, spálit na popel a příští ráno se vytasit s nějakým zbrusu novým kouskem.

«
»