#574 MASO ZALEZLÝ V ZUBECH

Miluju maso. Málokterej pocit se vyrovná tomu, když jíte maso, k němu přikusujete taky maso a nakonec to zajíte jinym masem. Ze všech koláčů mám spolehlivě nejraději řízek a dlouho přemejšlim o konceptu “něčeho jako cukrárny, ale s masem”, obchodu na pomezí lahůdkářství, masny a bufetový jídelny, do kterýho bych o narozeninách zval svý bližní na dort z bifteků a pečenejch žeber s polevou ze zabijačkovýho guláše.

Děsí mě třeba představa, že bych měl hemochromatózu. To je poměrně neobvyklá choroba, při který tělo vstřebává příliš velký množství železa, takže aby člověku nezkameněly játra, rozhodně by se neměl cpát masem. (Mimochodem, tahle choroba má několik komickejch souvislostí. Jedinej způsob, jak ji v roce 2013 léčit, je prostě starý dobrý pouštění žilou; krev, co vyteče, má v sobě logicky železa strašně moc, takže třeba pro chudokrevný lidi byla při transfúzi hotovym požehnáním, jenže darovat se tahle krev prostě z etickejch důvodů nesmí, z hlediska medicíny je její dárce prostě chcípák nemocnej a takovejma si anémii rozvracet nedáme.)

Konzumace masa má ale svý rizika i pro zcela zdravýho jedince; ve dvanácti letech jsem dostal knihu Lidské tělo a kapitolu o parazitech si pamatuju skoro tak dobře jako průřez pohlavnim stykem. Jenže zatímco průřez pohlavním stykem mě v těch dvanácti naplňoval nejistym vzrušením, z fotky tasemnice v zavařovačce je mi blivno dodneška. Každopádně konzumaci všelijakejch breberek se dá jakž takž vyhnout, když si v hospodě U Chcípáka, co je za rohem od kafilérky, ten tatarák holt neobjednáte, byť by vypadal sebechutnějc.

Ovšem to, že vám maso zaleze mezi zuby, absolutně nezávisí na tom, jestli jste si objednali fašírku v Alcronu nebo v Mekáči. A jasně, neni to žádná tragédie, když máte párátko, kterym jednou dvakrát zadloubáte a zjistíte, že mezi kousákama vám zbyla ještě půlku bifteku a mezi klofákama kreveta. Blbý ovšem je, když párátko ani jiný šťárátko nemáte, masový vlákno pevně přichycený mezi kousákem a klofákem plandá dovnitř do pusy a vy se zoufale snažíte se ho nějak zbavit.

Váš jazyk tak stále naráží na omasený zub, případně se snažíte si v ústech nějak vytvořit podtlak a zatrolený vlákno nějak vsrknout. A nejhorší je, že si přitom člověk myslí, že to celý dělá hrozně nenápadně, že si toho nikdo nemůže všimnout. Ale houbeles: jednou jsem se na sebe podíval do zrcadla, když jsem se snažil nějak vysát kus prasete, co se mi zachytil mezi pětkou a šestkou vlevo dole. A nebyl to teda vůbec hezkej pohled.

Follow

Miluju maso. Málokterej pocit se vyrovná tomu, když jíte maso, k němu přikusujete taky maso a nakonec to zajíte jinym masem. Ze všech koláčů mám spolehlivě nejraději řízek a dlouho...