#783 NEZNALOST „NEJDŘÍV SE VYCHÁZÍ, POTOM VCHÁZÍ“

Mám pocit, že je to jedna z nejohranějších pouček na světě. Když jsem byla malá, tak jsem jen máloco slýchala častěji než tohle „zlaté pravidlo“ a neumím si dost dobře představit, že by to někoho mohlo úplně minout, ale lidi jsou opice. Kdo nevěří, ať si zajede tramvají č. 22 nebo třeba 16 na I. P. Pavlova, kde zpravidla 3/4 tramvaje vystoupí, aby tam hned mohlo 3/4 nástupiště nastoupit, přičemž 3/4 všech cestujících nějaký „nejdřív se vychází…“ okázale ignorujou.

V tý tramvaji se mi to stává asi nejčastěji. Klasicky se napřed otřu o všechny smradlavý dědky, který maj svou hrdost a ne a ne a neuhnou. Když se na několikáte „s dovolením“ konečně dostanu ke dveřím, tak to neznamená, že mám vyhráno. Mezi neochvějně jistoty našeho věku totiž řadím tu, že se dycky najde nějaká netrpělivá bába, která se proti proudu vystupujích sere dovnitř a když do někoho vrazí, doprovodí to otráveným pomlasknutím a výrazem „lidi nemožný, teď nastupuju já, co mi tady zacláníte?!“

Srážka s debilem a dveřma samozřejmě hrozí ve všech vratech na světě, obvzlášť pikantní to bejvá u těch, který se otevírají směrem k vám. Jednou mi dvě ukecané sekretářky cestou do kancelářské budovy teméř přerazily nos a pak starostlivě pravily „dávejte si pozor, prosimvás…“.

Ne. Prosimvás, je to jenom pět slovíček, pět slovíček, které ale mají kouzelnou moc usměrnit provoz u každé branky. Pokud na vystupující straně nestojí gentleman, který nahlas a zřetelně neřekne „až po vás, madam“, tak prostě musíte počkat, je mi líto. Ale pokud na vystupující straně stojím já, tak s ničím takovým nepočítejte. Zlaté pravidlo se, až na vzácné výjimky, kdy jde o život (což je asi tak 1% všech případů), prostě musí dodržovat, vy bezohledný dementi.

Můj pohár trpělivosti s ignorantama ve dveřích není nekonečný.

Follow

Mám pocit, že je to jedna z nejohranějších pouček na světě. Když jsem byla malá, tak jsem jen máloco slýchala častěji než tohle „zlaté pravidlo“ a neumím si dost dobře...