#774 MON CHÉRI A SPOL.

Nemám nic proti alkoholu jako takovému, ale nesnáším likéry. Všechny ty třešňový, višnový a jinak ovocný, sladký, hnusný, lepivý likérečky se mi eklujou, nesnáším kokos v Malibu a nedávám ani vaječňák. Ale vůbec nic nemám proti čokoládám a bonbonům. Existenci takového Mon Chéri proto považuju za jednu z nejpodlejších zrad vůbec.

Dodnes si jasně vybavuju svoji první zkušenost s tímhle poblijonem. Nechala jsem se zlákat svůdnou reklamou a hlavně předchozí velmi dobrou zkušeností s firmou Ferrero. Božské Raffaello a skvělé Ferrero Rocher – už jen ty názvy v mé dětské dušičce vzbuzovaly dojem exkluzivního gastro zážitku a Mon Chéri, neboli Miláček, jak mi babička obratem přeložila, mělo být to nejlepší nakonec.

Všichni mě varovali, že Mon Chéri mi možná chutnat nebude, ale já si to stejně k nějakému tomu svátku vymodlila. A když jsem si do toho pak, za veliké pozornosti všech hyen z mojí rodiny, kousla, myslela jsem, že se pozvracím. Nechtěla jsem nikomu z nich udělat radost a poslouchat, že oni mi to říkali, takže jsem spolkla slzy i to odporný monšerí, řekla jsem, že je to moc moc dobrý, šla si vypláchnout pusu a snažila se na to zapomenout.

Na to, že všechny tekutý (alko) náplně jsou prostě vodporný, se ale jen tak zapomenout nedá. A Mon Chéri není samozřejmě jediná zrádná věc v tomhle oboru. Neznám nic smutnějšího, než dostat k narozkám krabici pralinek, všem nabídnout, sama si kousnout do likérový srágory a pak hledat, kam to vyplivnout, zatímco si všichni nahlas pochvalujou ten dobrej nugát.

Fujtajbl vespolek.

Follow

Nemám nic proti alkoholu jako takovému, ale nesnáším likéry. Všechny ty třešňový, višnový a jinak ovocný, sladký, hnusný, lepivý likérečky se mi eklujou, nesnáším kokos v Malibu a nedávám ani...