Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #708 FRANKOFILSTVÍ

#708 FRANKOFILSTVÍ

Posted: Říjen 31st, 2013 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 52 komentářů »

Každá země má svá klišé, zažité stereotypy a otravné milovníky dané destinace. Ze všech míst na světě v tomhle ale absolutně vede Francie. Jasně, máme tu třeba upršené anglické počasí, věčné město Řím nebo cokoliv v roztančeném rytmu brazilské samby, ale na Francii to nestačí. Pěknej pokus, ale Francie je úplně jiná liga. A žvásty lidí, co se hrdě prohlašují za frankofily a snaží se o co nejvěrnější přízvuk, neberou konce.

Mondieu, čím začít… Co třeba takové „my jedeme letos do PROVÁNS. Bylas tam? Tam je ti to, člověče, úžasný. Tam ti lidé uměj žít!“, po kterém následuje něco, co si dovolím citovat ze stránky www.provence.cz, protože v tom je vše.

Provence, to je spousta slunce, krajina věčně pofukujícího Mistralu i lánů omamně vonící levandule, království četných olivových sadů, rozsáhlých vinic, nádherné bělostných skal čnících do krajiny i jiskřivě zasněžených vrcholků Alp, moře modrého tak, že to bere dech, vesnic nadobyčej malebných, že by se v nich člověk nejraději usadil natrvalo a jídla, kterého se nikdy nenabažíte. Proto se není čemu divit, že Provence patří k vůbec nejnavštěvovanějším regionům Francie.

Slyšíte to?! Tak přesně to způsobilo, že se mi z vůně levandule dělá blbě od žaludku. To samý z představy láhve vína s kusem sýra. Z mýdla z Marseille. Jsem alergická na tzv. francouzský venkovský styl bydlení. Nikdy už nechci vidět ani jeden jedinej obrázek s Chat Noir…

Proboha proč se tím všichni furt zaklínaj, jak kdyby to z nich dělalo lepší lidi? Já skutečně znám osoby, pro které neexistuje jiná alternativa než domnělé bonvivánství. Pro které je to vším, co maj. Známkou dobrého vkusu a příslušnosti k dalším milovníkům Francie (kteří se sdružují a debatují nad magií zámku ve Versajl). Pro které je přídavné jméno francouzský něčím, co povznese sebevětší píčovinu do elegantních výšin.

A pak je tu samozřejmě Paříž. To je kapitola sama pro sebe. Jen naprostý vyděděnec není konstantně terorizován romantikou typu pařížská kavárnička a kávička s kroasánem či poslechem šanzónů Edith Piaf. Moulin Rouge, bel epok a parízjan šik. Mít v kapse jeden frank nad Sénou, malé rozkošné obchůdky a monumentální výhled z Eiffelovky. Oplakávání slavných mrtvých na Père Lachaise za zvuku tahací harmoniky a popíjení červeného vínka a tak podobně, a tak dále.

OMFG. Furt prostě budu potkávat lidi, kteří dokážou dovolenou podat takovým způsobem, že bych blila. Lidi, který dovolenou ve Francii považujou za něco tak ušlechtilého, že je to na celý rok nabije pověstným šarmem a půvabem. Současné monstrum Francie samozřejmě stvořil Člověk (a ty, kdož jsi bez viny, hoď petanqovou koulí), ale proč se to stalo zrovna Francii? Proč ne Itálii, Řecku nebo třeba Lotyšsku? Aha?! V tom bude nějakej čert…

„Jako Afrika má opice, tak Evropa má Francouze.“ (Arthur Schopenhauer)

«
»