#601 MONOGAMIE

Když jsem jednomu kámošovi poslal první verzi tohohle hejtu, poradil mi ať se tomu tématu vyhnu, protože (a teď cituju) hejtovat monogamii je jako obhajovat holocaust, z toho člověk může vyjít jen jako hovado. Kámoš číslo 2 mi napsal něco podobnýho: „Vím, o čem mluvíš, chápu to, ale jednou jsem si podobně zafilozofoval a měl jsem doma týden peklo, kdy jsem i svačiny dětem musel dělat sám. Tohle nemůžeš vyhrát.“ Maj pravdu, koneckonců veřejně se proti monogamii vyjadřujou hlavně David Rath a jiný Saudkové a to jsou tak kolosální čuramedáni, že bych s nima nechtěl souznít, ani kdyby šlo o propagaci světovýho míru a oficiální zrušení válek.

Jenže monogamie prostě je věc, která dřív nebo později nasere, aspoň na chvíli, 99% párující se populace, a to v sebeharmoničtějším vztahu. Ono co si budem nalhávat, rovnice 1 život, 1 muž a 1 žena nebyla světu, kde žije šest miliard lidí, ušitá úplně na míru. Nemíním tu řvát, že je to proti lidský přitozenosti (to je i moderní gymnastika a kolik rodičů tam dobrovolně hlásí svý usměvavý holčičky), a rozjíždět nějakou nadrženou etudu na motivy rozsévání genetických informací napříč populací. Spíš jde o to, že i za svůj krátkej život jsem už dvakrát čelil situaci, že jsem si prostě musel vybrat mezi dvěma ženskejma, který jsem měl srovnatelně rád a dokázal jsem si představit, že bych s nima byl zhruba stejně šťastnej. To pak nebylo jako rozhodování mezi tím, jestli si dám v hospodě bůček nebo lasagne, ale šlo spíš o light verzi Sophiiný volby. A proč? Abych dostál zákonům monogamní společnosti a nebyl za ještě větší kurvu, než jsme doufali.

Přitom bych si dokázal v klidu představit fungování s dvěma, mimo topnou sezónu klidně i se třema partnerkama. Vzato čistě pragmaticky: Nevadilo by mi do nich cpát dvakrát tolik peněz, lenošit s nima na dvakrát tolika dovolenejch, vařit dvojnásobně velký večeře a dvakrát časteji se hádat. O výhodnosti vyšších přídělů sexu se bavit ani nemusíme. Jelikož jsem přesvědčenej, že základem spokojeně fungujícího dlouhodobýho vztahu je i to, aby na sebe lidi nebyli nalepený čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu, páč jinak si nebudou vzácný (no spíš se budou vzájemně fest srát), i časovej harmonogram bych tomu zvládl přizpůsobit. A kdo by sakra nechtěl prožít dvě svatby nebo troje líbánky? Ty vole sem s tím – a v maximální míře! Zkrátka jsem si celkem jistej, že kdyby matrikářka netrvala na ouřednickejch banalitách, jako že třeba na občance má člověk pro manželku jen jednu kolonku, tak bych i vícero partnerek zvládl učinit šťastnejma.

Obvyklá námitka v tuhle chvíli zní: „Jak by se tobě líbilo, když by ti někdo lezl za holkou?“ No to víš, že příjemný by mi to nebylo, nikdo nemá rád, když mu někdo cizí obdělává jeho políčko. Ale jak se říká, co oči nevidí, to srdce nebolí. A pokud bych nemusel přímo sledovat to, jak jinej farmář orá do mý půdy brázdu, a nemusel od partnerky poslouchat, že jeho cuketa je teda mnohem větší než ta moje a vůbec, on se celkově o tu úrodu dokáže mnohem líp postarat, asi bych se s tím dokázal srovnat.

No jo, filozofovat o šedý morální zóně mi vždycky šlo. Člověk u toho zvládne zapomenout i na nepodstatný detaily, jako že by byl emocionálně rozšmelcovanej a brzo by si z těch náročnejch bab asi hodil mašli. A že sedět v klubu čuramedánů hned vedle Davida Ratha a jinejch Saudků by nechtěl až do smrti smrťoucí.

Přesto mě monogamie sere. Brněnský holky to cejtěj stejně.

Follow

Když jsem jednomu kámošovi poslal první verzi tohohle hejtu, poradil mi ať se tomu tématu vyhnu, protože (a teď cituju) hejtovat monogamii je jako obhajovat holocaust, z toho člověk může...