#576 OKÁZALÁ LHOSTEJNOST

Přístup některých lidí, který by se dal popsat jako „je mi to jedno, ale nechci aby vám bylo jedno, že mi to je jedno“ si koleduje o hejt už delší dobu. A myslím, že dnes to opravdu krásně uzavře tento perný týden. Naše tajmlajny a news feedy od pondělka žijí událostmi z maratonu v Bostonu, takže mám teď pojem okázalá lhostejnost na čem ilustrovat. Reakce na Boston (a podobné útoky) jsou různé – od černých humorů přes vlny soustrasti až po falešný soucit. Dalším levelem jsou komentáře k těmto reakcím a právě v těch vězí jadro dnešního hejtu.

Neserou mě ani tak fotky z cílové roviny s nápisem TAMPAX. Neserou mě ani projevy lítosti s přáním všeho dobrého směrem do Bostonu a neserou mě dokonce ani ty hysterický eseje o terorismu vtlačený do jednoho statusu na FB. Co mě ale fakt teda vytáčí jsou reakce typu „No jo, a že v Sýrii je toto na denním pořádku, to nikoho nezajímá?“, „Nevím proč tu fňukáte nad pár Amíkama, slyšeli jste někdy o dětech v Africe, co?“ nebo „To je toho, fakt si ty bláboly o tom, jaká to je hrůza, můžete odpustit, většina z vás by Boston ani nenašla na mapě…“

Samozřejmě teď vytahuju příklad, který je aktuální, ale tohle se děje prostě pokaždý… Do háje, fakt je to nutný? Předstírat, že nevíte proč lidi šokuje výbuch na civilní akci jako je městský maraton? Dokazovat nám všem vaše pomyslný tvrďáctví tím, že jste při 11. září ani nemrkli, protože v čínských dolech denně umírají horníci a nikoho to taky nezajímá? Poučovat ostatní o tom, že když budou sdílet reportáže z místa činu, ztrapňují tím sami sebe? Achjo.

Mediální cena lidského života není stejná, deal with it. Je to nespravedlivé, na druhou stranu u nás holt není válka ani hladomor a pro mnoho lidí je proto jednodušší se vžít do tragédie v Bostonu, než si představit denní realitu například v takovém Afghánistánu. Představte si, že by se něco podobného stalo v Praze. Jsem si jistá, že by tahle ukřičená a okázalá chladnokrevnost rychle vzala za svý .

Sdílení článků z idnesu ještě neznamená, že by tím kdokoliv popíral hrůzy války a oběti jiných masakrů či nemocí. Já sama fakt nemám potřebu to sdílet nebo o tom diskutovat, ale výlevy falešné lhostejnosti mě serou stokrát víc než ten falešnej soucit.

A vůbec nejlepší je pohoršovat se nad tím, že se někdo pohoršuje nad takovými incidenty  a pak se pohoršit nad tím, že si někteří Američani pletou Československo s Čečnou.

Follow

Přístup některých lidí, který by se dal popsat jako „je mi to jedno, ale nechci aby vám bylo jedno, že mi to je jedno“ si koleduje o hejt už delší...