#540 MÍT ZAPNUTOU BUNDU

Posted: Únor 27th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 22 Comments »

Jo, někdy bejvaj naše hejty dostatečně univerzální, jindy jsou to zase marginální záležitosti, nad kterýma si většina naší čtenářský obce v lepšim případě poklepe na čelo. A ano, dneska je to ten druhej případ; pojďme do něj, ať zjistim, jestli jsem jedinej psychopat, kterýho dnešní téma sere.

Takže ano: myslete si o mně, co chcete, ale mě sere mít zapnutou bundu. Nejde samozřejmě jenom o bundu, pro kabáty a jiný svrchníky platí nemlich to samý, kdybych byl Leoš Mareš, nosim kožichy taky rozglábený. Neni to samozřejmě na úrovni nějaký obsedantně kompulzivní poruchy, že kdyby mi někdo zapnul bundu, dostanu hysterák, začnu se svíjet na zemi, kopat nohama a mluvit jazyky. To ne. Jen si už pětadvacátou zimu všímám, že zatímco naprostá většina mejch spoluobčanů chodí městem schoulená do zapnutejch utíkáčků, já si vesele vykračuju s cípama bundy vlajícíma za zády.

Rád totiž chodim s rukama v kapsách – a nemůžu si pomoct, ruce v kapsách zapnutý bundy se dostávaj nepřirozeně před tělo, to je prostě mnohem menší pohodlíčko než svobodně si povlávající ruce v kapsách bundy rozcapený. Taky mě trochu sere samotnej akt zapínání; každý přejíždění zipem přes břicho mi totiž připomene, že se obvod mýho pasu během posledních pár let přesunul z kategorie “mohutný” do kategorie “majestátní” a že bych s tim měl něco dělat. A pak je tady ještě pistolnický komplex; stejně jako potřebuju v kavárnách a hospodách sedět tak, abych viděl na dveře, i s rozepnutou bundou se cítím klidnější, protože bych mohl rychleji tasit – pokud bych teda za pasem nosil kvér, což samozřejmě nenosim.

A samozřejmě existuje jednoduchá rada: když tě sere mít zapnutou bundu, tak si ji prostě nezapínej. Já vim. Jenže kromě toho, že mě sere mít zapnutou bundu, tak mě taky sere, že mě sere mít zapnutou bundu, protože si nemyslete, že mi neni zima. Samozřejmě, že je, nemůže nebejt, zkuste si chodit v mínus deseti stupních voblečenej jak na motejly. Takže mě sice nesere, že mám zapnutou bundu, ale zas mě sere, že je mi kosa, úplně stejná, jako když jsem míval tu bundu rozhalenou před pětadvaceti lety – s tim jedinym rozdílem, že dneska se nedá spoléhat na to, že mi matka lehkym záhlavcem vysvětlí, že se mám zapnout, neb bych už prej měl mít rozum sám.

«
»