#809 ČÍŠNÍCI, CO SI NEZAPISUJOU OBJEDNÁVKY

Zatímco včera tu Curvekiller oplakával konec dobrých pajzlů, dnes si tu chci trochu postěžovat nad hojně rozšířeným nešvarem v lokálech (zatím) stále ještě existujících. Jedná se o neochotu/neschopnost si zapamatovat objednávku, resp. používat v práci tužku a papír. Tato zdánlivě drobnost dokáže pokazit celý dojem z restauračních zařízení a ani hezkej interiér už vám prostě nepomůže.

Většinou s tím serou žoviální chlapíci. Takový ty, co ještě u vašeho stolu něco hulákaj na svoje dávný kámoše z učňáku, co přišli pobejt k výčepu a u vašeho stolu se uvedou zvoláním: „Vybrala ste, paninko?!“ Paninka sice vybrala, číšník přimhouří oči na důkaz silného soustředění a objednávku po ní špatně zopakuje. Paninka mu tedy trpělivě zopakuje že chce cider a řízek s bramborama, číšník potřese hlavou jakože „nojonojo, už vim, už vim, nic neřikejte“ a běží zpátky za kumpány. Za chvíli se mistr sloní paměť vrátí s nealko pivem. To už mi to ale fakt nedá, a i když nejsem ničí máma, ani ničí šéf, tak se ho opatrně zeptám, jestli si to nechce zapsat. Na to se tihle borci jen usmějou jakože „psaní je pro děcka, na to já nemám čas“, načež vám se slovy „táááák jeden smažák s kroketama pro madam“ přinesou hlavní chod.

A já se ptám proč… Proč, kurvadrát, je tak těžký si to napsat na papírek? To mě tím bezpapírkovým objednáváním chce někdo okouzlit? Jakože to zvládnete bez lístečku a budete se mi při tom koukat do očí? Šéf vám ty papírky zakázal? Na mě udělá dojem jenom jedna věc, a to, když mi v rozumném čase obsluha přinese přesně to, co jsem si objednala, a je mi naprosto jedno, jestli si byla schopna ty dvě věci zapamatovat, nebo si je napsala. Vlastně jsem možná i klidnější, když se ke mně blíží někdo s papírem a tužkou – když má někdo u objednávání prázdné ruce, tak to prostě zavání paměťovým cvičením, kterého se tak chtě nechtě stávám obětí.

Taky jsem dělala za barem a ze začátku samozřejmě zkoušela frajeřit bez papírku, ale brzo sem se na to vysrala. Macho blbečci a dyliny jsou na přes držku za všech okolností, ale když vás někdo takovej obsluhovat musí, protože máte hlad a jejich restaurace je jediná v okolí pěti kilometrů, bejvá ta bezmoc hustá tak, že by se dala krájet.

„Uéé vy jste nechtěla pivo? Ani to rizoto? A mmm… připomeňte mi, co že jste si objednala?“

Follow

Zatímco včera tu Curvekiller oplakával konec dobrých pajzlů, dnes si tu chci trochu postěžovat nad hojně rozšířeným nešvarem v lokálech (zatím) stále ještě existujících. Jedná se o neochotu/neschopnost si zapamatovat objednávku,...