#534 DOPRAVNÍ ZÁCPY

Asi jsem v mládí špatně googloval, ale dopravní zácpy jsou pro mě pořád jevem, kterýmu úplně nerozumím. Jasně, nezažil jsem pravý peklo, páč jsem neprojížděl ani tlačenicema v Novým Dillí, ani neokusil šílený kolony u Los Angeles, kde zvládnou auta ucpat deset pruhů dálnice – ale i ty naše mrzký středoevropský zácpy mě dokážou rozhodit.

Tuhle jsem projížděl Německem a dobrý tři hodiny na dálnici střídal stovku s rychlostí postřelenýho etiopskýho maratonce. Nechápal jsem, jak může ten samej počet aut v jeden okamžik stát, aby o chvíli později úplně v klidu popojížděl s trojciferným číslem na racháči… a za tři kiláky se zase úplně zastavil. Proč se ty auta furt rozjíždí, a pak zase extrémně zpomalujou, když jim naoko nic nepřekáží? Tahle patálie prostě neměla žádný hlubší odůvodnění, nepočítáme-li lakonický konstatování, že „těch aut je dneska moc“ – v Česku řidič po desetikilometrový frontě aspoň mine jednoho znuděnýho Ukrajince, jak postává s lahváčem a násadou od krumpáče vedle bagru a předstírá činnost. Vidí uzavírku jednoho pruhu nebo mine rozstřelenýho sporťáka nějakýho myslitele, co si nevšiml, že „dé jednička“ má trochu horší povrch než závodní okruh v italský Imole. Nic takovýho: To utrpení na německejch dálnicích neuzavřel ani ten zpropadenej ukrajinskej dělník (Němci byli vždycky dál, proto málem vyhráli válku – silnice se jim nejspíš v noci nenápadně opravujou samy, aby nikoho nerušily), ani nehoda nebo dopravní omezení, prostě nic zákeřnýho. Jen čistá silnice, na který by auta dle selskýho rozumu měly plynule drandit.

Jenže dopravní zácpy nejsou záležitostí rozumu. Jejich nejpříznačnější vlastností koneckonců je, že v nich člověk vždycky skejsne v době, kdy se mu to nejmíň hodí. Když se ráno probudí bez plánu, co s načatým dne, a po chvíli se s myšlenkou „dneska bych zazevloval v nějaký moc hezký dopravní zácpě“ vydá na Jižní spojku, jak naschvál bude hladce projíždět po silnici tam a zpátky, aniž by ho provoz byť jen nepatrně zbrzil. Jakmile mu ale bude na veterinární stanici umírat želva a on tam bude muset chvatně dorazit, aby s ní mohl prožít poslední chvíle jejího zběsilýho života, už za třetí zatáčkou skončí ve štrůdlu, kterým by se neprotáhl ani moped.

Follow

Asi jsem v mládí špatně googloval, ale dopravní zácpy jsou pro mě pořád jevem, kterýmu úplně nerozumím. Jasně, nezažil jsem pravý peklo, páč jsem neprojížděl ani tlačenicema v Novým Dillí,...