#533 MALÝ PROSTOR NA NÁKUP ZA POKLADNOU V SUPERMARKETU

Pamatuju doby, kdy v každym slušnym supermarketu bylo za pokladnou tři prdele místa na zboží. Byl tam ohromnej prostor, do kterýho prodavačka strkala věci, který namarkovala, a největší vychytávka přišla, když ten nákup domarkovala. Uprostřed toho prostoru, kam se nákup dával, byl takovej dřevěnej rozdělovač, taková jakoby vyhybka, kterou pani pokladní přehodila a další nákup hrnula na vedlejší nástupiště, takže si člověk všechny hermelíny bez většího stresu nasázel do tašky.

Poslední dobou se supermarkety a podivný variace na supermarkety začaly objevovat v místech, kde by je člověk nečekal, v objektech, který zvenku vypadaj, že by se do nich supermarket nevešel, a zevnitř, že se tam supermarket vopravdu nevejde, jenom takovej mrňavej. V souvislosti s tim registruju čím dál častěji takový miniaturní pokladny, za kterejma je prostor na nákup naprosto miniauturní, kde člověk musí házet věci do tašky bez rozmyšlení, hlávku zelí na laskonky, zavařený vokurky na hroznový víno, protože vod kasy už se na vás po pásu jak z Moderní doby hrne nákup člověka za váma.

Takže když děláte velkej nákup, je to na zabití; pomáhá jedině namrskat to zpátky do košíku a nákup naskládat do tašky po důkladnym vydejchání u mlejnku na kafe. Když máte velkej nákup a člověk před váma má taky velkej nákup, tak je to ještě horší, zejména pokud ten člověk před váma je ještě navíc nešikovnej, vožralej nebo má s sebou tři děti; vaše nákupy se tak nevyhnutelně smíchaj. Kdyby tou nešikovnou osobou, se kterou k takovýmu incidentu dojde, byla ta drobná černovlasá holka, co v létě běhá po Letný v růžovejch trenýrkách, mohl by to bejt začátek docela slušný romantický komedie, ale mně se to vždycky stane s tim hnusnym vožralym chlápkem z Letohradský, co kupuje sice jenom pivo, vodku, syrečky a housky, ale zato hodně. A smrdí.

V sobotu jsem ovšem rostl v Bille z párku mladejch japíků (párek jako japík plus japice), zjevně zamilovanejch nebo co, protože namarkovanej nákup rukou společnou a nerozdílnou skládali do tašky, aniž by měli kurva zaplaceno. Když byly tašky naplněny, japice teprve vložila svoji kartu do terminálu a jala se mačkat čudliky. Podíval jsem se na ni a snažil se, aby se mi v obličeji zračilo něco ve smyslu “kruciprdel, krávo blbá, to nemůžete jeden naskládat zboží do tašek a druhej zaplatit”; můj výraz zjevně pochopila tak, že jí chci vykoukat PIN, takže schválně ty vole zadala špatnej a pak pokynutím hlavy dala najevo tomu klukovi, aby se nasoukal mezi nás a chránil ji vlastnim tělem. Výraz mojí neholené tváře s rozčepýřenou čupřinou ale zjevně tu děvuchu stihnul rozklepat natolik, že se ještě jednou spletla a zadala to až napotřetí.

Ale i přes tenhle konkrétní zážitek chci upozornit, že ryba smrdí od hlavy a tenhle hejt chci věnovat všem těm lidem, co jsou zodpovědný za to, že na nákupový odkladiště se vejdou dneska tak štyry krát štyry hermelíny a víc ani rukola. Vole, pro komfort nakupování jste toho udělali asi tolik, jako Fidel Castro pro blaho Kuby. A všechno souvisí se všim, že jo, abych do dnešního hejtu vetkal i nějakej ten sociální vosten, chci podotknout, že mě taky sere, že zmenšení prostoru pro nákupy znamenalo i zmenšení místa pro prodavačky, chudery, vždycky, když někde demonstruje parta obatikovanejch feministek za práva nosnic na větší klecový lůžko, tak si řikám, že slepice je sice fajn tvor, ale že by myslim bylo duchem humanismu mnohem víc prodchnutý, kdyby dotyčný demonstrovaly za lepší pracovní podmínky těchto pani.

Mimochodem, ten PIN byl 7254.

Follow

Pamatuju doby, kdy v každym slušnym supermarketu bylo za pokladnou tři prdele místa na zboží. Byl tam ohromnej prostor, do kterýho prodavačka strkala věci, který namarkovala, a největší vychytávka přišla,...