#862 VRACET SE DOMŮ ZA SVÍTÁNÍ
Posted: Listopad 24th, 2014 | Author: Achjo Bitch | Filed under: Achjo Bitch | 12 Comments »Otázka příchodů domů za světla naši společnost jasně rozděluje. Většina lidí to miluje. Moc sice nechápu proč nebo jak, ale skutečně znám lidi, kteří jsou schopni počkat na otvíračku oblíbené kavárny a odměnit se za tu celonoční výdrž kvalitním ginem a pak si teprve jít šťastně lehnout. Ale někdo to nenávidí a nevidí na opileckém ranním šněrování mezi lidmi, kteří jedou do práce, vůbec nic pěkného. Hádejte, na které straně barikády se jak upír před světlem schovávám já?!
Většinou mě samozřejmě najdete doma nad intelektuální četbou a pročišťujícím čajem, ale žijeme jen raz a někdy se na nějakej ten večírek vypravím i já. MILUJU dobrý večírek, ale nesnáším, když se to protáhne až do rána. Jakmile zaslechnu zpěv ptáků tak se leknu, zastaví se mi srdce a co nejrychlejš se snažím zdekovat domů.
Někdy už je ale pozdě a kuropění mě dostihne, ještě když jsem vzhůru (a v nejlepším). Je pozdě – těžko se budu někde schovávat až do dalšího večera, čeká mě nechvalně proslulá walk of shame. Můžu si stokrát říkat, že o nic nende, že si ten rozbřesk dneska užiju, že se třeba hezky opálím, že to nebude „walk of shame“, ale „stride of pride“, že jsem sakra přece měla co slavit a že mám volno. Ale nevím koho tím chci chci dojmout. Příchod domů na snídani mi nebude připdat cool nikdy.
Mám v sobě prostě nějak zakořeněné, že se to nesmí a je úplně fuk, že je zrovna třeba taková ta sobota, ve které člověk může zalézt do postele a čučet na starej Baywatch až do neděle… Kalby, které se takhle protáhnou, za to nejspíš stojej, ale ten stres, když procházíte městem kolem vyspalých a načančaných rodin s malými dětmi, zatímco vy chcípáte na kocovinu a vaše tělesná schránka po celonoční zábavě už zas tolik nedrží, ten je teprv k nezaplacení.
Zaplaťpámbů už jsem ve věku, ve kterém si dokážu ušetřit peníze na taxík, takže moje hobo-chick stavy už nemusej probíhat v přeplněné tramvaji.