Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #518 NAOPAK ZABALENÉ UZENINY

#518 NAOPAK ZABALENÉ UZENINY

Posted: Leden 28th, 2013 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 28 Comments »

Nechci podceňovat ničí zaměstnání, ale připadá mi, že na práci v úseku uzenin v supermarketu nemusí bejt člověk žádnej lumen. Potřebujete na to odhad, abyste poznali, jak velkej kus štangle gothaje je dvacet deka vcelku, a nemít úplně kramlavý ruce, abyste to pak dokázali zabalit do papíru.

Už jsem pochopil, že ta první schopnost vyžaduje trochu cviku. Cviku, kterej leckterejm prodavačkám z úseku uzenin chybí; bůhví, kolik už jsem v životě zaplatil za vícenáklady způsobené tím, že chci deset deka choriza a nemám to srdce dívce s pohledem poraněné laně nekývnout na otázku, že je toho o něco víc a jestli to tak může nechat. Vždycky jsem si ale myslel, že zabalit to chorizo už neni problém. Že se na tom nedá nic pokazit. Ale dá.

Nevim, jak ve vašem supermarketu, ale v letenský Bille používaj na balení uzenin takovou vychytávku: papír, kterej má zevnitř celofán.Hukot, co? Třetí tisíciletí, tyvogo, pokrok nezastavíš! Co myslim slovem zevnitř? Ten papír má z jedný strany přidělanou mikrotenovou fólii, která má zadržet mastnotu, který se u uzenin vyskytuje rozhodně v množství větším než malém. Takže ten papír se má používat tak, že se papírovou stranou položí na pult, na mikrotenovou stranu se mrskne patnáct deka debrecínky, udělá se balíček, takže mikrotenová strana se ocitne uvnitř balíčku a ta papírová venku. Uzenina si libuje v mikrotenu, zvenku papír, všechno je v cajku. Ty vole, je fakt tak zásadně složitý tohle pochopit?

Zjevně ano; poslední dobou vychází v našich nákupech tak devět správně zabalenejch balíčků na jeden, kterej je papírem dovnitř a mikroténem ven. V krámě si toho člověk nevšimne, protože balíčků bejvá víc a prodavačka je všechny strčí ještě do jednoho pytlíku; doma, když si chci připravit obloženou housku, ovšem zjistim, že debrecínka je zabalená navopak, takže svojí přirozenou mastnotou totálně rozblmecala papír, kterej se na ni okamžitě chtivě přilepil. Takže já obírám kousky mastnejch blemců z debrecínky, držkuju jak špaček a přemejšlim, jestli dotyčnej či dotyčná má problém poznat rub a líc i jindy, jestli trička nosí cedulkou ven a šprcku nasazuje rezervoárem dovnitř.

A kvůli tomuhle přemítání pak, což je nejhorší, vždycky zapomenu na okurku.

«
»