#491 ŽE BUTCH CASSIDY A SUNDANCE KID PO KONCI FILMU ASI FAKT UMŘOU

Posted: Prosinec 14th, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 8 Comments »

Pamatuju si, jak jsem jako malej viděl poprvé Butche Cassidyho a Sundance Kida a zamiloval si jak ten film, tak jeho oba hlavní hrdiny. Když na úplnym konci Redford s Newmanem každej se dvěma bouchačkama v ruce vyběhnou ze zabarikádovaný boudy a má je na mušce půlka bolívijský armády, obraz najednou zmrzne a jdou titulky.

“A že se zase nějak zachráněj?” zeptal jsem se tenkrát na chatě, kde jsme film s celou rodinou sledovali, s nadějí vlastní těm deseti letům věku; cítil jsem sice, že je to dost nepravděpodobný, ale vzhledem k tomu, co všechno Butch s Kidem dokázali během filmu, mi to pořád přišlo možný. “A jak by se asi jako zachránili?” řekla babička, učitelka v důchodu, která cítila pedagogickou potřebu seznámit mě s pravdou. “Proč by se jako nemohli zachránit?” zeptala se pro změnu matka. Jako odpověď jsem si vzal tu matčinu otázku.

Když mi bylo jednadvacet, koupil jsem si v Oulu za pět finskejch marek plakát Butche Cassidyho a Sundance Kida. Přesně tu scénu, o který píšu v prvním odstavci, přesně tu fotku, která je pod článkem. A už přes deset let už ji mám pověšenou na zdi jako připomínku dětskejch snů.

Čím jsem totiž starší, tím jasnější mi je, že vteřinu po posledním políčku filmu leželi oba nejspíš v prachu na zemi a z desítek děr po celym těle jim crčela krev, takže byli do minuty spolehlivě mrtví. Pořád mám malou naději, že třeba ne, ale zmenšuje se každym rokem. Myslim, že definitivně mi to dojde, až jednou pustím Butche Cassidyho a Sundance Kida malýmu Attilovi a ten se mě po konci řekne: “A že neumřou, tatínku, že ne?” Vim přesně, co mu v tu chvíli odpovím – a vim taky, že si v tu chvíli s definitivní platností uvědomim, že to určitě není pravda.

Tak třeba se nějak schovaj za tu zeď vlevo, jak tam jsou ty sudy…
Nebo ne?

«
»