#482 NACPANÁ LEDNICE

Obávám se, že tohle bude zas jeden z hejtů, u kterýho si bude většina čtenářů klepat na čelo. Nezbláznil už se ten Attila? Copak někoho může srát plná lednice? No, tak vidíte, může. Já samozřejmě nejsem fanoušek lednice totálně vyžraný. Když člověk přijde znaven domu, je fajn, když lednice nabízí víc, než námět k přemýšlení, jakou lahodu by vytvořil Zdeněk Pohlreich z tuřínu, trochy zaschlý kremžský hořčice a tuby masti na akné. Ale lednice přetejkající potravinama mě minimálně znepokojuje.

Počátky téhle fobie se vážou k období, kdy jsem ještě bydlel u rodičů a můj otec objevil prodejnu Makro. Ano, naše lednice se od té doby stala pověstným rohem hojnosti. V den nákupu jsem kolem ní tančil oslavné tance a těšil se na všechny ty dobroty, které mě v nejbližší době čekají: lahodné sýry, delikátní uzeniny, všechny dobroty z celého světa soustředěné do pár přihrádek v té magické bílé skříni uprostřed naší kuchyně.

Jenže jsou tady tři problémy: jednak odmítám jíst prošlé potraviny, jednak jídlo k smrti nerad vyhazuji – a jednak má nakupování v Makru tu zásadní nevýhodu, že místo týdenního nákupu pro čtyřčlennou rodinu snadno pořídíte potraviny, které by uživily menší dřevorubeckou vesnici po dobu, kdy je les pod sněhem a vlci hladoví. Takže jak ubíhaly dny od radostného vynášení tašek z rodinného vozu, stával se z běžných snídaní, svačin či večeří závod s časem. Byl bych si dal třeba jogurt, ale těm bude končila trvanlivost až za týden, zato paštika měla projít už druhý den. Ta paštika, co sice zabalená v celofánu vypadala moc dobře, ale v podstatě moc dobrá není. V podstatě vůbec dobrá není, ale je jí tam ještě půl kila. Salám vydrží, zato šunka končí. Vzpomínám na ty chvíle marnosti, kdy jsem vítězně ukončil týdenní souboj Attila vs. šiška šunkového aspiku, abych zjistil, že za ním zůstala skryta uzená makrela, v den objevení již tři dny za zenitem…

Takže dodnes mám lednici raději poloprázdnou. Lednici, v níž se vyznám, lednici v níž mě nic nepřekvapí. Lednici, se kterou se nemusim přít, zda jsem pánem svý chuti já, nebo data trvanlivosti.

Follow

Obávám se, že tohle bude zas jeden z hejtů, u kterýho si bude většina čtenářů klepat na čelo. Nezbláznil už se ten Attila? Copak někoho může srát plná lednice? No,...