#483 ZAMILOVAT SE V PRÁCI

Posted: Prosinec 4th, 2012 | Author: | Filed under: Curvekiller | 7 Comments »

City jsou hezká věc, ale na pracovišti z nich nic dobrýho nevzejde. Existuje tisíc pouček a milion ověřenejch příběhů o tom, proč člověk nemá kosit ve vlastním stádu. Snadno se na ně ale zapomíná, zvlášť pod tíhou noci, chutnejch drinků a koketních úsměvů. Následky ale bývaj drsný.

Možná ne hned. Možná nejdřív přijde spiklenecký pomrkávání a tutlání před všema okolo, u kterýho člověk může zase cítit radost prvňáčka, co přechytračil družinářku, když jí nadrobil rohlík do kabelky. I s vášnivou líbačkou v zasedačce nebo rychlovkou na hajzlech se člověk celkem snadno vyrovná. Jenže pak to skončí… a přijdou sračky.

Sračky, před kterejma člověk nemůže uhnout a musí je na sebe nechat chlejtsat. Pořád. Každý pondělí. Každý úterý. A pak i každej pátek. KAŽDEJ PROKLETEJ DEN. A tak furt dokola. Protože ta spanilá princezna, ze který se mimochodem najednou vyklubala afektovaná kravka, nebo ten princ na bílým koni, jenž se proměnil v buranskýho debila, pořád sedí hned o dva metry vedle. A nahlas si tam domlouvá rande s novou stážistkou, romantickej večer s manželkou nebo kariérní mrd s ředitelkou sekce.

Těžko se v takovou chvíli maká – pracovní efektivita kupodivu neroste, když si samým zoufalstvím rvete klávesnici do huby, hlavou vymlátíte do stolu kráter anebo jen apaticky čumíte před sebe, počítáte pixely na monitoru a doufáte, že přijde epidemie kozí chřipky, která tu tryznu ukončí.

Všichni přitom ví, že při těchhle emocionálních uragánech vždycky pomáhá odloučení, podle hesla „Sejde z očí, sejde z mysli, na svůj život v klidu mysli“. Odloučit ale dva lidi v jednom malým kanclu jde asi tak dobře jako si stříhat nehty motorovkou.

Nebudu na vás apelovat, ať nejste blbí. Vím totiž, že se vzpěněnýma hormonama jsou blbí úplně všichni a že moudrý rady hážou za cizí hlavu ve svým klíně.

Ale nemůžete mi tvrdit, že jsem vás nevaroval.

«
»