#446 ÚZKÝ ULIČKY VE VIETNAMSKEJCH OBCHODECH

Vietnamský obchody jsou samozřejmě požehnáním, který třetí svět udělil tomu prvnímu. V podstatě si už nedokážu představit, jaký to bylo, když neexistovala decentralizovaná síť malejch obchůdků, který prodávaj Kofolu, čokolády Ritter Sport, dlouhý papírky a vůbec všechno, co může gentleman ve večerním městě potřebovat.

Některý obchody to ale podle mě trochu přeháněj s tou úsporou místa. Nevím, jestli je to způsobený drobnějším vzrůstem Asiatů, nebo jejich upřímnou snahou o co největší rozmanitost sortimentu, ale v řadě vietnamskejch obchodů jsou uličky tak úzký, že se tam nevyhnou ani útlej majitel se svou útlou ženou, natožpak já s kýmkoliv.

Jednak mám skoro metrák, jednak s sebou dost často nosim kytaru v pouzdře, se kterou je moje pohyblivost ještě menší, a hlavně už od malinka trpim tim, že mívám trochu problém trefit se třeba do dveří. Prostě jdu, snažim se si to vyměřit, ale stejně vrazim futru bodyček. Trochu mě sere, že za mýho dětství se ještě tolik nejelo v těch všelijakejch dys- poruchách; kdyby můj otec věděl, že mám dysportii, nemusel si celý moje dětství myslet, že jsem nemehlo.

Každopádně každá návštěva vietnamskýho obchodu s úzkejma uličkama ve mně vzbuzuje strach, že dopadnu jako jedna moje kamarádka, co miluje sušenou papáju. Jednou si ji takhle chtěla v obchodě nabrat, natáhla se k ní, ale nějak si to blbě vyměřila, takže shodila celej regál se sušenym ovocem, který se vysypalo na zem a ona si ho všechno musela za pět litrů koupit. Uznala, že když zakoupené ovoce nacpala do látkových pytlíků, měla v okamžiku vánoční dárek pro celou rodinu i všechny přátele, ale opakovat by to prý nechtěla, protože jí stejně doma zbylo ovoce až do června, přičemž papája se jako na potvoru nevysypala ani jediná.

Follow

Vietnamský obchody jsou samozřejmě požehnáním, který třetí svět udělil tomu prvnímu. V podstatě si už nedokážu představit, jaký to bylo, když neexistovala decentralizovaná síť malejch obchůdků, který prodávaj Kofolu, čokolády...