#410 KOMÁR V NOCI V LOŽNICI

Léto, ach léto budiž pochváleno! Léto, kdy se v teplejch mokřadech a bažinách líhne havěť všelijaká, okřídlená, bodavá – a jeden komár se vždycky vzepne k olympijskýmu výkonu a doletí až do mojí ložnice. Vždycky jen pár vteřin před tím, než bych definitivně usnul, se ozve tenoulinký “bzzzzzz”, nejdřív ze vzdálenosti pár metrů a pak se postupně blíží a blíží a jasně dává najevo, že ten sráč má sosák a nebojí se ho použít.

Většinou už jsem natolik rozespalej, že nemám sílu vstát, rozstvítit si a rozdat si to s tou krvežíznivou bestií vis-a-vis. Snažím se tedy orientovat po sluchu, jako lovec bez hnutí očelávám, až uslyším bzučení co nejblíž u ucha – a pak si dám pořádnýho facáka. Komár na chvíli ztichne, mě sice bolí ucho, ale uvnitř mě pomalu roste sladký pocit vítězství – dokud ta svině bodavá nezačne bzučet znova.

Zasáhnout komára ve tmě je prostě zhola nemožný. Na zpětnejch zrcátkách bejvá varování, že předměty mohou být blíže, než se zdá. Co se komárů týká, to varování by mělo bejt postavený jinak: komár lítá vždycky ÚPLNĚ JINDE, než vám podle bzučení připadá.  Po cca třetím čtvrtým lepanci na úplně rudý ucho komár ztichne na dlouho. Člověk spokojeně usne, komár, co do tý doby zadržoval dech, se ďábelsky zachechtá a přisaje se.

A ráno se člověk probudí, na kůži má svědivý pupínky a nacpanej komár slastně podřimuje na stěně – a když už ho teda člověk konečně sejme, zůstane na něm na na bělostný zdi krvavej flek jako kráva, takže si člověk ani tohle malý vítězstvá pořádně nevychutná.

Follow

Léto, ach léto budiž pochváleno! Léto, kdy se v teplejch mokřadech a bažinách líhne havěť všelijaká, okřídlená, bodavá – a jeden komár se vždycky vzepne k olympijskýmu výkonu a doletí...