#218 ŠKYTAVKA

Škytám (s přestávkama) od včerejšího večera a už mě to dost sere, protože je to nepříjemný a je to úplně zbytečný. Chápu kýchání, dokonce mě kýchání svým způsobem baví, ale škytavka ne. Škytavka je zlo a měla by se proti ní rychle vynalézt nějaká vakcína, kterou by děti dostávaly hned jako první věc v porodnici, ještě před střiháním pupeční šňůry.

Dřív na to v mém případě stačil obskurní rituál napít se – předklonit se tak, že máte hlavu skoro mezi koleny – 3x polknout – zadržet dech – narovnat se. Umíte si jistě představit, jak efektní to je číslo takhle v hospodě kolem jedné ráno, když všem předtím půl hodiny vysvětlujete, že neškytáte proto, že byste snad byli opilí, ale proto, že na to prostě trpíte od mládí a nic jiného vám od toho nepomůže. Nehledě na trapnost celé akce jsem prostě škytat přestala a byl klid. Nemusela jsem se bát, že si škytnu do piva nebo že mi to způsobí potíže s kouřením. Bohužel je tato metoda již prošlá, moje tělo už na ní asi bylo zvyklé a odmítlo na ni jakkoli reagovat. Vždy se u stole najde nějaký dobrák, co mi dá své zaručené tipy&triky jako nedejchej, mysli na růžového mravence, pomalu se napij a tak dále, ale NEFUNGUJE TO, nikdy to nefunguje. Takže sedět, čekat až to přejde a radši moc nemluvit, protože když vyprávíte nějakou poutavou story, kde místo dramatické pauzy použijete prvek škytání, zpravidla končí jako groteska.

Čistě teoreticky mi lichotí, že na mě někdo tak strašně intenzivně myslí, ale něco mi říká, že škytavka z toho ve skutečnosti stejně nepochází…

FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU.

Follow

Škytám (s přestávkama) od včerejšího večera a už mě to dost sere, protože je to nepříjemný a je to úplně zbytečný. Chápu kýchání, dokonce mě kýchání svým způsobem baví, ale...