#358 KYTAROVÝ KABELY

Posted: Duben 27th, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | No Comments »

Kytarovej kabel je věc sakra potřebná a jako každá taková přináší svým uživatelům neradostné chvíle. Tak jednak je to věc, která se kurví. Samozřejmě v těch nejmíň vhodnejch chvílích. Třeba když máte generálku na koncert a trochu nestíháte, bubeník je zrovna nasranej na celej svět, basák má horečku a už se vidí v posteli – a vy bojujete s kabelem, co se ještě před hodinou tvářil naprosto bezproblémově. Nebo samozřejmě ještě lépe v okamžiku, kdy na koncertě nasazujete na fenomenální sólo, Hendrix hadr, jenže někde je problém a místo kvílivýho burácení se z komba ozývají jenom pazvuky a skřeky. Jasně. Vidim, že Pepíčci v publiku už nadšeně třepotaj ručkama ve vzduchu: “Pančelkó, pančelkó, já mám kabel XY a ten se nikdy nezkurvil!” Hovno. Každej kabel se někdy zkurví, to mi nikdo nevymluví, jen některym na to stačí míň a některejm víc. A bohužel ty, co se kurví míň, maj tu nepříjemnou vlastnost, že stojí sakra víc, což je problém, protože kabely se kromě kurvení taky co? No, Pepíčku? Zapomínaj.

Jednak se teda zapomínaj doma, takže člověk přijde na zkoušku bez kabelu a je za blba. Naštěstí v každý kapele bejvá aspoň jeden zodpovědnej, kterej má s sebou i kabel náhradní – byť “náhradní kabel” dost často znamená “kabel, kterej je už trochu zkurvenej, ale když se správně vohne, tak hraje jak víno“.

Horší je, že se kabely zapomínaj taky na koncertě či ve zkušebně, což v mnoha případech znamená, že už se s nima už nikdy nesetkáte. Jasně, je to koloběh, člověk občas kabel ztratí, jindy zas omylem odnese cizí kabel, nebo dokonce nějakej kabel někde zůstane a nikdo se k němu nemá (kabely tak prožívaj podobný koloběhy jako sprcháče v pánskejch šatnách), ale stejně je moje dlouhodobá bilance tak mínus jeden kabel za půl roku, což mě teda sakra točí.

«
»