#227 NELEPÍCÍ LEPÍKY

Lepíky obecně dvakrát nemusim. Nejvíc jsem se s nima totiž setkával během svojí kariéry PR vocasa. Ne snad, že by práce v nadnárodní korporaci byla úplné peklo; káva byla delikátní, zápasy ve Stiga hokeji s kolegou urputné a krabice s flash paměťmi, které nám zůstaly za drápky po jedné velké tiskovce, sympaticky plná, ale vzhledem k tomu, že tohle moje angažmá skončilo mým lehkým nervovým zhroucením, přece jen na tohle období života nevzpomínám rád.

Lepíkům jsem se pak docela dlouho úspěšně vyhýbal. Lepík totiž znamená povinnost, a vzhledem k tomu, že pracuju z domova, nechtěl jsem vizuálním připomínáním otravných povinností narušovat feng-šuej duch našeho bytečku jak klícka.

Jenže poslední dobou je těch povinností nějak moc, takže jsem v pátek odpoledne sepsal tři nutnosti na tři lepíky a pokusil je připevnit na monitor. Nedržely. Zkusil jsem je přilepit na tiskárnu. Vypadalo, že držet budou, ale vrátil jsem se v noci domů A TY KURVY ŽLUTÝ VŠECHNY POPADALY! Když jsem začal psát tenhle post, přilepil jsem je na samolepky, co jsou na tiskárně, během psaní už spadly dva.

S heslem “nelepící lepíci, táhněte už do píci” se s vámi pro dnešek loučím.

Follow

Lepíky obecně dvakrát nemusim. Nejvíc jsem se s nima totiž setkával během svojí kariéry PR vocasa. Ne snad, že by práce v nadnárodní korporaci byla úplné peklo; káva byla delikátní,...