#228 TYKÁNÍ VIETNAMCŮM

Tyvole ono to fakt existuje! Vždycky jsem jenom slyšela vyprávění o lidech, kteří přijdou do obchodu a automaticky Vietnamcům tykaj. Až včera jsem to zažila na vlastní smysly a musím říct, že to teda byl zážitek.

Všichni říkaj‘, že Vietnacům do obchodů choděj tykat páni, co mají lístek na koncert z edice Vozová hradba, už dávno koupený nebo taková klasická česká žena, vzdělaná spíše životem než školou, kolem padesátky. A že prostě přijdou s něčim jako „Nazdar, pocem, podej mi ty cíga a dám si ještě zapalovač a tři brániky“. Tohle není „tykej jako Jarda“. To je nějaký zpíčený povyšování se a ndařazování v situaci a kontextu, který ale vůbec není na místě, dpč.

Do jedné z vietnamských provozoven přišla nicméně včera holka, která mohla bejt tak max. o tři roky starší než já a první, co z ní vypadlo bylo „Ahóój“. Ahóój, kterým většinou ušišlaní dementi oslovují malé děti. Bylo mi to chvíli divné, protože sebou žádný malý děti neměla, než mi došlo, že to bylo všeobecné pozdravení personálu. Ták, řikala jsem si, konečně to vidim doopravdy. A skutečně to asi unikalo jenom mě, samotný Vietnamec tím vůbec nebyl zaskočen, v klidu jí odvětil „dobrý den“ a dokonce se s ní rozloučil „nashledanou“. Narozdíl od blonďatý mindy, která odcházela s veselým „Papa, ahoj“.

Musím přiznat, že já se pro lidská práva nijak zvlášť nepřetrhnu, na ulici, např., je odmítnu úplně pokaždé a sama se zabývám něčím docela jiným. Ale tohle mě teda vopravdu sere.

Follow

Tyvole ono to fakt existuje! Vždycky jsem jenom slyšela vyprávění o lidech, kteří přijdou do obchodu a automaticky Vietnamcům tykaj. Až včera jsem to zažila na vlastní smysly a musím...