Notice: Undefined index: action in /www/1000vecicomeserou.cz/1000vecicomeserou.cz/wp-content/themes/clean-home/functions.php on line 30 1000 věcí, co mě serou » #357 FALEŠNÝ VEGE/INDIE/HAREKRIŠNA RESTAURACE

#357 FALEŠNÝ VEGE/INDIE/HAREKRIŠNA RESTAURACE

Posted: Duben 26th, 2012 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 1 Comment »

Jít se „najíst ven“ nemusí vždy znamenat příjemnou zábavu, bezvadné prostředí a chutné jídlo, to je jasný, jeden si musí trochu dávat pozor, kam chodí a co tam jí. Ale v provozovnách výše uvedeného ražení musí bejt člověk asi tak jenom 300x opatrnější než obvykle. Tady se skutečně vyplatí chodit na jistotu, do ověřených a zavedených podniků, protože jinak se dost snadno můžete stát obětí krišna podvodníků, kterých je, alespoň v Praze, víc než dost.

Ukázalo se zřejmě, že členů cílových skupin bio eko hippy vege vegan love peace indie pakistan atd. je docela dost a leckdo se na tom snaží vydělávat. Většinou to dopadne dost tristně. Myslím, že v každé restauraci by mělo být jídlo na prvním místě, všechno ostatní (architektura, obsluha, atmosféra) je samozřejmě taky strašně důležité, ale kde vaří božsky, přežiju i odporný židle. Kde vařej hnusně, tam se nevracím i kdyby tam měli ty nejhezčí židle na světě. Jak jste možná pochopili z hejtu Čajovny, moc si na tento styl nepotrpím a preferuju místa se střídmější dekorací, ale výborným jídlem. Ale zrovna nedávno jsme náhodně zašli na oběd do špeluňky, kde bylo 90% energie a peněz investováno do snahy o pravej krišna feeling a na jídlo samotné zbylo snad ani né těch 10%, no a víš jak…

…Vejdeš dolů do sklepa a tam to strašlivě smrdí (osvědčený mix esencí vonná tyčinka + nemytý lidi + nepraný hadry + zavřený okna prostě zase udělala to svoje). Obsluha pobíhá ve starých prostěradlech vyspravovaných záclonama, které doplňují nesmyslně dlouhé a proto kurevsky sešlapané modro-bíle pruhované kalhoty a pantofel. Sem tam má někdo prostěradlo oranžové barvy, aby se hostům víc asocioval Tibet a budhismus a dostali pak náladu si u placení koupit cestopis Nepál ve mně od majitele restaurace. Tuto kombinaci skvěle doplní brýle lennonky a bavlněné náramky přátelství. Číšník s pleškou, copánkem přijde ke stolu, sepne ruce (vnímavé gesto, ftw) a trpělivě poslouchá tvoji objednávku. Má zorničky ve tvaru nirvany a odpoví ti až za 10 vteřin (jenom nevim, jestli jsou tyto prodlevy způsobeny astrálním cestováním, zenem nebo tím, že si ho pučili z Vesmírny). Když pak přinese 6 poloprázdnejch kovovejch talířků s divnejma smradlavejma kašičkama a jednou bramborou a zachytí, že se na to netváříš úplně nadšeně, tak ti navíc prozradí, že si můžeš přidat, ale to nechceš. Fakt se těšíš, až to dojíš a vypadneš ven, a po zbytek oběda fascinovaně zíráš na obatikované studentky filozofické fakulty, co sem choděj flirtovat se slizkejma číšníkama a probíraj se miniknihovničkou té pseudo východní literatury…

Brrr. Bléé. Znovu opakuju, že nemám nic proti vegetariánské, veganské ani indické kuchyně, naopak! Jenom bych si to jídlo ráda dala za a) kvalitní a za b) bez všudypřítomné „sanu babu“ nálady a dekorace… A tyhle „autentický bistra“ v centru Prahy s menu ve špatné angličtině, nedobrym jídlem a zlatými nápisy Hare Krišna po celé zdi jsou prostě zlo. Doufám, že se mi do budoucna podaří podobným etno habaďůrám vyhnout.

«
»