#339 MALÝ TLAK VODY

Od července se se mnou táhne kauza „teplá voda“, kterou mi na podzim konečně slavnostně zapojili. Je docela fajn si takhle zatopit v listopadu, o horké sprše nemluvě, ale kdybych vám měla popsat, co tomu předcházelo, vzteky bych si rozmlátila klávesnici. Poznámka: Až se zas příště rozhodnu zachraňovat krásný ateliér bez koupelny a bez kuchyně, bude nutné založit nový blog 1000 věcí, co mě serou – rekonstrukce. Teplá voda už sice teče, ale co si budem povídat, mohla by téct ještě úplně, úplně jinak.

Nemám díkybohu problém s nastavováním teploty, to už by mě jak se říká omyli (vodní humor). Ale sere mě, že nemám úplně ideální tlak vody a tudíž ideální proud vody a tudíž je mi celá slavná masážní sprcha leda na okrasu. Teda po pořádku, v mém předchozím bydlišti byla sprcha, která tekla po kapkách, z čehož mi kapalo na maják (vodní humor podruhé). Smejt si šampon z hlavy znamenalo rezervovat si tak hodinu ve sprše a o příjemném prožitku ze sprchování jsem si mohla nechat leda zdát, takže když jsem si prvně stoupla pod novou sprchu připadala jsem si jak pod Niagarskými vodopády.

A pak, pak se to stalo. V Rakousku, v hotelu. Nic netušící jsem se šla, jakoby nic, večer osprchovat a málem jsem spadla na zem. Ze sprchy se valil proud všech proudů, čistý proudství, say it loud i’m proud and i’m proud (vodní humor na třetí). Ta jejich masážní sprcha skoro bolela – takhle! si představuju tekoucí vodu v roce 2012. Iluze v prdeli, bylo na čase si přiznat, že oproti tomu je ta moje sprcha spíš takový stání pod okapem, když poprchává (to už skoro neni ani vodní, ani humor).

Nemusím snad dodávat, že každé sprchování je teď s hořkou příchutí takového toho „mohlo by to bejt lepší“.

Follow

Od července se se mnou táhne kauza „teplá voda“, kterou mi na podzim konečně slavnostně zapojili. Je docela fajn si takhle zatopit v listopadu, o horké sprše nemluvě, ale kdybych...