#327 „MINULE TO TU BYLO LEPŠÍ“

Dnes vám budu vyprávět o tom jaké to je, když někomu, na základě vlastní dobré zkušenosti, slíbíte ultimátní zážitek, který se ve výsledku promění v ultimátní trapas. Toto je povídání plné adrenalinu, zloby, nenaplněných očekávání a upocené rozpačitosti.

A pozor, nemluvím o tom, když někomu doporučíte film, divadlo nebo knížku, která se pak druhé straně nelíbí. Film, kniha a většina představení se nemění a že se to líbí mě ještě nezaručuje, že se to samé bude líbit všem mým přátelům. Tady jde skutečně o „zážitek“, který je třikrát po sobě dobrý, ale když si moji přátelé konečně udělají čas, jako na potvoru to pak stojí za starou bačkoru.

Když jsem z něčeho nadšená, nebojím se o tom veřejně mluvit a když někdo nevypadá, že by si to, o čem mluvím jen tak sám nenašel, zapínám všechny přesvědčovací metody. „V tý restauraci je to úplně báječný, tam se mnou MUSÍŠ zajít“, „hele ten klub byl boží a hrála tam dobrá hudba“, „pojď, s těma lidma je fakt sranda“ a následuje zevrubný popis daného místa nebo akce a ve většině případů nakonec někoho přesvědčím (čti: donutím) přislíbit mi, že tam teda příště půjde se mnou.

Přichází den D, já se od rána těším, jak večer sklidím vlny díků za doporučení té nejzábavnější zábavy a už se vidím na podstavci jako Sv. Achjo Bitch – patronka lidí, co se nuděj, a strašně doufám, že se od minula nic nezměnilo. Dorazíme na místo a já ihned vím, že je to strašný, všechno zle. Tak udržuju náladu a atmosféru, ale když je to den D(ebil), tak to stejně nemůžu maskovat do nekonečna.

Znáte to… Restaurace je zavřena kvůli havárii vody. Restaurace je otevřená, ale zrovna dnes nemají to nejlepší jídlo z lístku. Obsluhuje nás drzý a žoviální pako. Klub od minule změnil provozního a stěny jsou nově natřené růžovou barvou. Měla to přece být ta rozjetá party jako minule, ale bohužel, kromě naší skupiny nikdo nepřišel. Na baru neuměj připravit ani Cuba Libre a barmani si pouštěj kompilaci Best of Apokalypsa Brno (kdo neví, použije google). V kavárně se k nám bez většího pozvání přidá osoba s mega nudnou společností, kteří nevědí, kdy odejít atakdále atakdále.

A teď, teď nastane moment pro tu nejhorší větu „Minule to tady bylo lepší“ a taky že bylo, ale to je vám dnes, když tu je všechno špatně, celkem k ničemu. Můžete všem tak maximálně vyprávět, jak to tu minule vypadalo a tím přiznat, že dneska to je prohra a fail failovatý.

Nejen, že teď člověk vypadá tak trochu směšně (i když je v tom samozřejmě nevinně), ale mě samotnou prostě sere vracet se na místa a akce, které si nedrží kvalitu na +- podobném levelu…

Follow

Dnes vám budu vyprávět o tom jaké to je, když někomu, na základě vlastní dobré zkušenosti, slíbíte ultimátní zážitek, který se ve výsledku promění v ultimátní trapas. Toto je povídání...