#294 ROZHODOVÁNÍ O VÝŠI HONORÁŘE KOLEGŮ

Posted: Leden 27th, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 3 Comments »

Před nedávnem jsem jako scenárista profesně postoupil na vyšší level. Podařilo se mi sepsat pilotní díl sitkomu, který se na jedné nejmenované televizní stanici líbil natolik, že mi dali nějaký peníze a důvěru, abych ty díly napsal ještě nějaký další. Takovou věc samozřejmě nejde napsat v jednom; Ricky Gervais nebo Steven Moffat by se mnou asi nesouhlasili, ale to jsou jinačí borci než Attila. V Česku každopádně nikdo sám dobrej sitkom nenapíše, takže jsem se obklopil smečkou potulnejch scenáristů.

Před asi deseti dny se nám podařilo odevzdat druhý a třetí díl a po mně z nejmenované televizní stanice chtěli, abych ostatním rozdělil honoráře. Takže si to představte: máte sumu X tisíc korun, kterou musíte rozdělit mezi nějakejch sedm lidí. Kteří s váma společně psali v kanceláři, ale každej jinak tam byl jinak dlouho, každej přinesl jiný množství jinak dobrejch nápadů. Některý z nich taky vymejšleli něco doma a posílali různý nápady a zase – někdo jich poslal víc, ale nepoužil se skoro žádnej, někdo jich poslal pár a použily se skoro všechny.

Samozřejmě, kdyby šlo jen o rozhodování o penězích jinejch lidí, nebylo by to tak hrozný; člověk přece jenom má jistou představu, kdo byl víc důležitej a kdo míň, takže tohle rozhodnutí se dá nakonec zvládnout. Blbý ale je, že jeden z těch sedmi lidí zmiňovanejch v předchozím odstavci jsem i já. A mym zájmem je samozřejmě co nejlíp zaplatit sebe, ale i co nejlíp zaplatit svoje kolegy – a tyhle dva zájmy jdou bohužel naprosto a zcela proti sobě.

Nejhorší na tom celym bylo, že jsem o výši honoráře svýho a kolegů rozhodoval ve středu večer. Ve středu jsem totiž potřeboval udělat nějakou práci pro někoho úplně jinýho. Strávil jsem na ní asi šest hodin a dostanu za ni bůra. Což je samozřejmě super vejdělek, neprskám. Ale když jsem ve středu večer půl hodiny přepisoval částky v excelový tabulce a dokázal jsem si během deseti vteřin svůj honorář zvýšit i snížit (odůvodněně!) o desítku, kterou jsem buď uloupnul, nebo naopak přidal ostatním, dost jsem přemejšlel nad skutečnou hodnotou lidský práce a nijak zásadně veselý to nebylo.

«
»