#452 ROMAN SMETANA
Posted: Říjen 22nd, 2012 | Author: Attila, Bič Boží | Filed under: Attila Bič Boží | 3 Comments »Smetana už bručí v báni a mediální pozornost se zaměřila na další zásadní problémy prvního světa, jako třeba jestli je pomazánkové máslo ve skutečnosti máslo nebo nemáslo, takže tenhle hejt přichází s pověstnym křížkem po funuse. Jenže o víkendu jsem se dostal do debaty na tohle téma a když už se mi zas jednou přihodil názor, tak ho holt předhodim i vám.
Ten prvotní Smetanův čin, namalování tykadel politikům, mi přijde vlastně docela milej a sympatickej. Dovedu pochopit člověka zoufalýho z prolhanosti politiků (a co hůř, z absolutní vyprázdněnosti jejich veškerejch projevů, z absence jakejchkoliv idejí a myšlenek), kterej chce udělat aspoň něco. Byť samozřejmě žádný hrdinství to od Smetany nebylo – je to tak plus mínus na úrovni toho, když na základce jeden spolužák napsal do lavice “Štosková je píča”.
Co už mi ale sympatický neni, je to, jak se milej Smetana postavil k zodpovědnosti za svoje činy. Někomu něco poničil a to se prostě nedělá, nevim jak vás, ale mě učili už ve školce, že když Janičce budu čmárat do omalovánek, tak bude přesprdel. Ano, můžeme si myslet svoje o reakci olomoucký ódéesky, můžeme si myslet svoje o tom fízláckym pračůrákovi, kterej Smetanu naprášil, ale argument, že volební kampaně politickejch stran si platíme ze svejch daní, takže jim můžeme kreslit na plakáty, je jednak mylnej (politický strany kromě peněz od státu dostávaj taky peníze od sponzorů a z členskejch příspěvků), jednak úplně dementní. Stejnou logikou by se totiž mohli hájit graffiťáci, když posprejujou metro – vždyť si ho taky platěj ze svejch daní.
A pokud se výrok soudu panu Smetanovi nelíbil, měl možnost se proti němu bránit tak, jak se to ve funkční demokracii dělává, tedy v první řadě odvoláním. Což neudělal, místo toho předvedl (samozřejmě ve spolupráci se zcela zmatenou Policií ČR) absurdní tyjátr, ze kterýho mi bylo na blití. To live outside the law you must be honest, zpívá Bob Dylan v Absolutely Sweet Marie a mně tenhle verš k týhle kauze sedí jako prdel na hrnec.