#292 KDYŽ SE LÍBÍTE NEJLEPŠÍ KAMARÁDCE HOLKY, CO SE VÁM LÍBÍ

Narozeniny nějakýho nikterak zásadního kámoše. Spíš známýho. Ale člověk se tam staví cestou z města, na chvíli, jenže jako na potvoru je tam moc brzo; zatím je tam jenom ten nikterak zásadní kámoš. Tak si k němu sedne a snaží se tlachat, jenže on je to fakt spíš jenom známej. Nikterak zásadní známej. Zvolna si říká, že se zvedne a půjde domů, ale pak přijde holka, kamarádka toho známýho, on se s ní dá do řeči.

A baví se s ní i za hodinu, když už se hospoda plní. “To je Karla,” řekne ta holka o holce, co si sedne vedle ní, baví se ve třech, Karla je nejspíš její nejlepší kámoška. A on si během pěti minut, co jsou ty dvě na záchodě, stihne uvědomit, že ta holka je fakt zajímavá a že je škoda, že ji nepotkal už dávno, a že je moc dobře, že jí potkal dneska.

A Karla je taky milá, určitě hezká, ale neni jeho typ a nemá ráda Astronautalise, dokonce ho ani nezná. Jenže jak si začne pomalu všímat, Karla se víc směje jeho fórům a víc se na něj usmívá a víc ho sleduje a natáčí si vlasy na prst a pokládá si sklenici blízko tý jeho, zatímco ta holka už se napůl baví se svým sousedem po pravici, taky si natáčí vlasy na prst, ale ne kvůli němu, on se přece líbí Karle, řekly si ty dvě na záchodě.

A když se kolem jedenáctý trochu otráveně zvedá, s oběma se nervózně rozloučí a ta holka mu dá na papírku číslo na Karlu, ať jí zavolá, její sympatickej. Ten papírek chvíli žmoulá a pak ho chce vyhodit, těsně před tím na něj mrkne a Karla má na potvoru číslo hodně podobný tomu, který maj dodnes na pevný lince jeho rodičové, tak celou cestu metrem stojí tváří ke stěně kabiny řidiče a intenzivně se to číslo snaží zapomenout, aby neriskoval, že Karle v nějaký slabý chvilce napíše.

Follow

Narozeniny nějakýho nikterak zásadního kámoše. Spíš známýho. Ale člověk se tam staví cestou z města, na chvíli, jenže jako na potvoru je tam moc brzo; zatím je tam jenom ten...