#279 SOUSEDI

Teda abych byla přesná: prudící, starý, senilní, hluchý a agresivní sousedi, které, jak se včera ukázalo, jsem v téhle loterii vyhrála zrovna já. Člověk se snaží najít si hezkej byt, předělá si ho k obrazu svému, dostane k Vánocům konečně kuchyň a tak nějak celkově se snaží vytvořit si místo, kam se bude vždy rád vracet. Místo, ve kterém by ho ideálně nic srát nemělo. Můžete se snažit sebevíc, můžete na ebayi kupovat ty nejlepší kousky nábytku, můžete vytírat podlahu třeba každej den, jestli se vám to tak líbí, ale když chytnete sousedy, které při nudné starobě drží nad vodou jediná věc, a to vyrábění problémů a sporů, je veškerá snaha marná, viz. můj aktuální smutnej příběh.

Upozornění: Jádro hejtu tvoří první odstavec. Nyní následuje konkrétní popis toho jak to vypadá, když máte smůlu.

Včera jsem si chtěla udělat tzv. hezký den, trochu pracovat a napsat hejt. Š. třídil indické suvenýry, M. mi spravoval počítač a já se lísala k zástěře, když se ozvalo zlověstné klepání na dveře, za kterými stál prototyp důchodcovského zla s holí v ruce a s tím, že jim kape voda ze stropu. A kurva, vzpomněla jsem si, tak jsem jim velmi mile a pokorně vysvětlila, že žádnou vodu na podlahu neleju, že to je stále ten samý flek, z převrhnutého kýble před dvěma dny, za který už jsme se omluvili, že se to ještě asi holt musí dosušit a že to pak přijdem zamalovat. Pak se ukázalo, že soused je hluchej jak poleno a že moje omluvy a logické argumenty pláčou na špatnym hrobě. Donutil mě jít se k ním podívat, ve smrdutém bytě byl skutečně na stropě flek, který je od přívodu veškeré vody daleko, tak jsem svoji story o převrhnutém kýblu zopakovala ještě paní manželce, zopakovala jsem i svoje četné omluvy a doufání v pochopení celé nešťastné situace a vrátila se k pytli brambor. 

Oškrábala jsem brambor a půl, když se oba vrátili s tím, že maj na stropě flek. To už jsem začala bejt lehce nervozní a nedoslýchavé dvojici znovu na celej barák (= kurva nahlas) vysvětlila jak to celé bylo, jak to nebude a jak to není. Tehdy poprvé mi prozradili, že už jsou staří a že mají po operaci srdce a že to kapání, navíc před televizní obrazovkou, jim přivodí jistou smrt. 

Potřetí přišli s jakýmsi mládencem od jinejch sousedů, kterej dostal za úkol mi přetlumočit co se jako stalo. To bylo rychlý, během dvacet vteřin pochopil, že se nedá dělat vůbec nic a že i kdyby správce domu zvedal telefon, stejně s tím nenadělá nic.

Pak přišli zas. a zas.. a zas a s častější frekvencí jejich návštěv se úměrně zvyšovala míra agrese vůči mé osobě. Že jsou rádi, že mladý maj hezkej novej byt, ale že oni bydleli 50 let v klidu a na starý kolena si todleto ale vopravdu nezasloužej. Že jim kape ze stropu. Že to asi bude ode mě. Že jsou po operaci srdce. Že jim kape ze stropu. Že to je voda. Že se jim špatně dejchá, když furt musej chodit o patro vejš. Že jim kape ze stropu atakdále atakdále… 

Pak jsem se rozbrečela na chodbě, načež mi bylo slíbeno, že už teda za mnou chodit nebudou a já se celou noc bála, že to s nima nakonec ještě fakt sekne…

Neseklo. Ráno ještě v pyžamu jsem opět čelila psychopatovi, který se rozhodl na mě zavolat policii. To byl konečně konstruktivní nápad, za předpokladu, že bychom měli štěstí na hlídku, která by sebou měla instalatérské náčiní. Teď se to snad uklidnilo a čekáme na instalatéra (nikoli policejního), ale já už mám stejně jakési audio-paranoidní záchvaty, při kterých slyším „někoho klepat“.

Nemělo cenu tam u nich kníkat, to ani omylem, ale ta bezmoc diskuze, kde logika a věcné argumenty nemají co pohledávat, je ubíjející. Je to hrozný, já tomu rozumím, že taky jednou budu stará a spol., ale já za to prostě kurva nemůžu a teď jsem několik let  po sobě měla normální sousedy a zapomněla jsem, jaké to je, bydlet s problémama.

Follow

Teda abych byla přesná: prudící, starý, senilní, hluchý a agresivní sousedi, které, jak se včera ukázalo, jsem v téhle loterii vyhrála zrovna já. Člověk se snaží najít si hezkej byt,...