#255 OBSAH TAŠKY

Někdo si potrpí na šperky, někdo se zabývá vytvářením sbírky bot, jiný je posedlý starožitnostmi, ta zas miluje modely vláčků. Maxmilián Dráp sbíral známky, moje teta figurky slonů a já jsem propadla taškám. Kabelkám. Brašnám. Mošnám. Rancům a vakům.

Nesbírám nějaké ultradrahé exkluzívní super top shit značkové kabely, takovou snad ani žádnou nemám (pokud nepočítám Freitag, jakože nepočítám). Miluju všechny levné, plátěné, koženkové, kožené, šusťákové, gumové, černé, jednobarevné, vícebarevné, vtipné, trapné, malé i velké tašky. Tato záliba je dost na hovno.

1) najít místo pro celou mojí kolekci bylo a stále je sběratelským oříškem, když navíc trpíte strachem z chorobného sbírání věcí, ale nejste schopni to jednou za rok všechno proházet…

2) Při frekvenci měnění tašek a času, který věnuju vyměňování obsahu z jedné do druhé, prostě 1-100x za den musím lidem oznamovat „že bych jim teď ráda něco dala/vokázala, ale že to mám v tý druhý tašce…“ = smůla.

3) Vinou bodu 2. si jistě dovedete představit, jaký svinčík se mi tam hromadí a jak těžkou tašku já přes den mívám. Přátelé mě podezírají, že v nich nosím cihly, ale nenosím (a už je to ohranej vtip btw, fyi). Byste snad ani nevěřili, kolik dohromady váží 5 prázdnejch krabiček od cigaret, tři zapalovače, šest cukříků (z toho min. 3 vysypaný), rozleželá krabička od sirek, jedna láhev s pitím prázdná, druhá plná, notebook s nabjíečkou, nabíječka na mobil, stoh letáků (za který by se nemusel stydět lecjaký modrý kontejner), peněženka, klíče, poloprázdná krabička s Ibuprofenem, diář, pastelky, penál, čtvero propisek a sedmero obalů od žvejkačky, desinfekční gel na ruce, vyvolaný fotky, časopis a knížka, co-kdyby-mi-byla-zima tričko, desky na dokumenty a papíry, co bych je nerada zmačkala, jelení lůj,  řasenka, parfém, deodorant, další jelení lůj, tatranka, nákup, zilión dalších nepotřebnejch píčovin + pár věcí, co si ke mě odložil někdo, kdo tašku nenosí no a kam by to teď venku dal?!

Je to strašidelný, vážně. Seru tím sama sebe, chtěla bych být v tomto směru klasickou dámou anebo taky chodit ven bez kabelky. Tolikrát jsem si slibovala, že už se polepším a že budu dodržovat posvátnou mantru cíga-mobil-prachy-klíče, ale to nikdy nevydrží dýl jak dva večery.

Nejvíc se bojím, že jednou budu slavná (resp. toho se nebojím, to zas ne) a nějaký ženský časopis mě osloví jako dalšího hosta v rubrice Co nosí v kabelce…, kde vždycky celebrity položí na bílé pozadí tašku a vedle esteticky rozloží pár (max. 6) kousků s popisky jako Nikdy nevycházím z domu bez vody ve spreji nebo Neobešla bych se bez klíčků od svého Porsche. No a teď tam vidím sebe. Neumím si představit svůj den bez mejch rozbitejch náušníc, Aaaah vidíte, tuhle vizitku už půl roku hledám nebo tyhle testery krémů z časopisu jsou tak moc praktické…

To by byl trapas a z časopisu by mě vyhodili oknem a řekli, ať už to před nima nikdá neotevírám a ať si koukám zamést ve vlastní tašce.

…story of my life…

Follow

Někdo si potrpí na šperky, někdo se zabývá vytvářením sbírky bot, jiný je posedlý starožitnostmi, ta zas miluje modely vláčků. Maxmilián Dráp sbíral známky, moje teta figurky slonů a já jsem...