Po cca dvoutýdenním fňukání kvůli přepracování a opakovaně nahlas vyřčenému „já chci bejt nemocná a nedělat nic“ bylo moje přání vyslyšeno. Teda jenom tak na půl. Nemocná jsem, ale že bych nedělala nic, se tedy skutečně říct nedá. Přes plnou hlavu rýmy, plícervoucí kašel, oteklý krk a asi i teploty (=nemám teploměr) musím stejně furt pracovat nebo něco dělat (=pracovat zadarmo) a vůbec to není tak, jak jsem si představovala!!! V mých snech jsem byla nemocná, ale bylo mi blbě tak akorát, dívala jsem se na seriály a na pohádky a neustále mi někdo vařil čaj a jídlo a nosil zábavné čtení a já buď spala nebo odpočívala a to po dobu dejme tomu čtyř příjemných dní.

Dopadlo to tak, že mi je blbě tak neakorát, volno opravdu nemám, a když ano, tak už mě dávno očekávají na úřadech a podobnejch mrdkách, jsem sama v bytě bez teplé vody a topení a kuchyně a ani ten internet tu není, no prostě fail failovatý. Uznala jsem, že tohle prostě nevyšlo a zvolila plán B. Ten spočívá v tom nemoc okázale ignorovat a snažit se dělat všechno jakože nic, aby ji to přestalo bavit. S výsledky plánu jsem zatím spokojena jen tak napůl, ale furt lepší než drátem do oka, žejo.

Dá se na to zvyknout, dá se předávkovat Paralenem Grip a dá se zbavit bolesti v krku. Čeho se ale zbavit nedá, je odřenej nos. Jo, sere mě na tom hodně věcí, zvlášť na tý rýmě, protože nikoho asi nebaví dýchat s otevřenou pusou a vypadat jak duševní zaostalec a být obklopen hromadou dirty kapesníků, ale ten nos je nejhorší. Tam, kde mají páni (popř. dámy…) knír, tam já mám teď do krve rozedřenou parádu, skrz kterou pak nemůžu optimálně hejbat pusou, protože to bolí, a smrkat s tím taky není žádnej piknik.

Sice můžem se Š. dělat vtípky na téma kolumbijská rýma nebo „zavolej dealerovi, že ten koks máčenej v žíravině je úlet“, ale na voserech z obyč český rýmy plynoucích to nemění (skoro) nic.