#9 CHOZENÍ SPÁT

Jsem na volný noze; nemám šéfa, nemám zaměstnance. Můj pracovní diář obsahuje jednou za čas nějakou schůzku, jinak sedím u počítače a něco tam klofu. Je jasný, že sedět u počítače může člověk v libovolnou denní i noční domu, nebo když to řeknu jinak, že práce neuteče, nemá nožičky. Zejména ta zítřejší.

Svádí to ke kalení po hospodách, což není ten hlavní problém – když se člověk zapomene v hospodě, dorazí do pelechu tak vykašenej, že usne jako nemluvně a vyhne se tomu, co se mi stává, když jako slušnej hoch popíjim po večerech meduňkovej čaj a vytvářim hodnoty. Prostě nejdu spát. Ještě budu chvíli psát. Jointa, možná? Jo. Že bych dal ještě nový Weeds? Ale no tak půlhodinka mě nezabije.

Vědomí toho, že zítra nemám žádnou povinnost, dohromady se strachem, že bych mohl o něco přijít. Tenhle mix způsobuje, že se děsím představy, že už bych už měl usnout, že bych měl skončit dneska, protože co když žádný zejtra nebude. Chodit spát mě sere, chtěl bych se naučit těšit se na zítřejší ráno, chtěl bych se naučit nedržet se zuby nehty včerejška.

Follow

Jsem na volný noze; nemám šéfa, nemám zaměstnance. Můj pracovní diář obsahuje jednou za čas nějakou schůzku, jinak sedím u počítače a něco tam klofu. Je jasný, že sedět u...