#626 „TŘEBAS“

Posted: Červenec 2nd, 2013 | Author: | Filed under: Křeslo pro hosta | 15 Comments »

My vysokoškoláci kromě parazitování na společnosti a nezřízenýho požívání alkoholickejch nápojů děláme ještě jednu věc – čteme. A čteme v takovým rozsahu, že se nejde divit, když čas od času narazíme na nějakou tu částici. Spoiler alert, právě se dostávám k jádru všeho zla.

Není totiž nic horšího, než když se ze zásadního textu dovídáte věci takřka sakrální a najednou na vás vyskočí onen satanův výpotek třebas. Vím, že tohle slovo je etymologicky zcela v pořádku, přesto si nemůžu pomoct. Pokaždý, když na něj mezi akademickejma výrazama narazím, zmocní se mě pocit, jako kdyby mezi vážený hosty na úctyhodný recepci vběhl nahej klaun s balonkem přivázaným ke genitálu. A mě klauni serou, tuplem ty nahý.

V takovou chvílí se přestanu ovládat, mrštím knihou přes celou místnost a chce se mi po vzoru Waltera Sobchaka zařvat: „Am I the only one around here…?!“ Pevně doufám, že nejsem. Výraz třebas podle mejch lehce fašistickejch představ o rodným jazyce zkrátka a dobře patří do hovorový češtiny, ne do učenejch statí. Nic proti interním oborovejm fórům, kterejm se zasměje jen samotnej autor, ale třebas je pitvořivý, psychopatický a nedůstojný. Jsem přesvědčenej, že by bylo jen dobře, kdyby mu všichni v univerzitních sférách se smířlivým výrazem přitlačili polštář na ksicht.

Tenhleten zdegenerovanej bratříček zcela normálního třeba ovšem nejspíš jen tak nevyhyne. Kdekdo by očekával, že ho většina lidí vnímá jako archaismus, ale kdepak. Moderní vědci přijali třebas za svý a przněj s ním věty o sto sedm. I výborný texty tak působí jako delikatesní večeře o sedmi chodech, kterou si však nemůžu pořádně užít, protože někomu ze spolustolovníků echtovně smrděj nohy.

A tak mi nezbejvá než poníženě prosit: důstojní páni učitelé národů, strčte si tu verbální prasečinu někam. Třebas do prdele.

Tenhle hejt pro vás sepsal Ed.

«
»