#719 SRKÁNÍ A MLASKÁNÍ

Posted: Listopad 28th, 2013 | Author: | Filed under: Curvekiller | 17 Comments »

Bývalý mluvčí páně prezidenta Havla Ladislav Špaček je kultivovaný pán, znalý vybraných způsobů. Na jeho slova dám – a i když mě třeba nezvládl přesvědčit o tom, že je paní Dáša noblesní dáma s křišťálově čistým srdcem, jeho ujištění, že u jídla nesmí být ticho, jsem si nesmazatelně vepsal za ušiska.

Skutečně, stolování bylo předurčeno k tomu, aby se u něj konverzovalo, aby se směňovaly zážitky, postřehy a humory, zkrátka když vás rodiče mlátili po papuli kvůli tomu, že u jídla se nemluví, dávali tím jen průchod svým tyranským choutkám… a byli mimo. Co se ale u jídla fakt nedělá a co by taky měla trestat krvavá tortura, to je srkání a mlaskání.

Samozřejmě, zase si vyslechnu poučky od učených cestovatelů, že kdesi v jihoamerický držungli je vysrkávání hlemýžďů projevem gurmánství a že když si na večeři u nějakejch šikmoočků nepomlaskáváte, dáváte hostiteli najevo neúctu, opovržení a podprahově mu i naznačujete, že mu až do pátýho kolene vykastrujete veškerý příbuzenstvo. Ale na to nasrat! Srkání a mlaskání jsou totálně nechutný činnosti, při nichž mě chytaj křeče do ušních bubínků a ta bolest vystřeluje nejen do chuťovejch pohárků na jazyku a ochromuje čelist, potažmo celej trávící trakt, ale ničí i srdce, který svírá vědomí, že je nutno sdílet stůl s nekulturním hovadem.

Chápu, že svět není ideální místo, a tak se třeba požírání vietnamský polívky s nudlema o délce jednoho Dalibora Jandy bez nějakýho toho drobnýho úsrku neobejde. Ale pokud maj být tyhle pazvuky hlasitý a má jich být tolik, že byste je mohli spojit v mocnou fugu, pak ať se na mě ctěnej strávník nezlobí a ráčí si svůj gáblík vzít ven, na ajnclík nebo radši rovnou do výkrmny ve vepříně.

«
»