#719 SRKÁNÍ A MLASKÁNÍ

Bývalý mluvčí páně prezidenta Havla Ladislav Špaček je kultivovaný pán, znalý vybraných způsobů. Na jeho slova dám – a i když mě třeba nezvládl přesvědčit o tom, že je paní Dáša noblesní dáma s křišťálově čistým srdcem, jeho ujištění, že u jídla nesmí být ticho, jsem si nesmazatelně vepsal za ušiska.

Skutečně, stolování bylo předurčeno k tomu, aby se u něj konverzovalo, aby se směňovaly zážitky, postřehy a humory, zkrátka když vás rodiče mlátili po papuli kvůli tomu, že u jídla se nemluví, dávali tím jen průchod svým tyranským choutkám… a byli mimo. Co se ale u jídla fakt nedělá a co by taky měla trestat krvavá tortura, to je srkání a mlaskání.

Samozřejmě, zase si vyslechnu poučky od učených cestovatelů, že kdesi v jihoamerický držungli je vysrkávání hlemýžďů projevem gurmánství a že když si na večeři u nějakejch šikmoočků nepomlaskáváte, dáváte hostiteli najevo neúctu, opovržení a podprahově mu i naznačujete, že mu až do pátýho kolene vykastrujete veškerý příbuzenstvo. Ale na to nasrat! Srkání a mlaskání jsou totálně nechutný činnosti, při nichž mě chytaj křeče do ušních bubínků a ta bolest vystřeluje nejen do chuťovejch pohárků na jazyku a ochromuje čelist, potažmo celej trávící trakt, ale ničí i srdce, který svírá vědomí, že je nutno sdílet stůl s nekulturním hovadem.

Chápu, že svět není ideální místo, a tak se třeba požírání vietnamský polívky s nudlema o délce jednoho Dalibora Jandy bez nějakýho toho drobnýho úsrku neobejde. Ale pokud maj být tyhle pazvuky hlasitý a má jich být tolik, že byste je mohli spojit v mocnou fugu, pak ať se na mě ctěnej strávník nezlobí a ráčí si svůj gáblík vzít ven, na ajnclík nebo radši rovnou do výkrmny ve vepříně.

Follow

Bývalý mluvčí páně prezidenta Havla Ladislav Špaček je kultivovaný pán, znalý vybraných způsobů. Na jeho slova dám – a i když mě třeba nezvládl přesvědčit o tom, že je paní...