#363 MOJE E-MAILOVÉ ADRESY

Bylo mi asi 12, když mi tatínek zakládal e-mail. Přišlo mi cool ho mít a otec měl asi taky pocit, že to je důležitý (můj táta, btw, dodnes používá svůj účet na quick.cz – většího webhipstera bys těžko pohledal). Little did I know, že jednou budu emajl používat denně. Že ho budu dávat lidem jako kontakt a že ty lidi nebudou třeba úplně vždycky moji kamarádi. Tehdy mi to přišlo dobrý hlavně na to, abych si mohla udělat účet na alik.cz (první sociální sít, kamarády z alíka mám třeba dodnes, žejo) a vzdychat tam nad tím, že chci piercing a tetování.

Čas šel dál, na alíku to začalo bejt nějaký blbý, ale email se najednou hodil i jinde. Škola, první práce, další práce, posílání fotek a píčovin… Postupně se z toho stalo to, co se z toho stalo (megapracovní nástroj), ale to já netušila, když jsem si mail zakládala na trapnym seznam.cz (ano… je to tak,víc uncool je už snad jenom post.cz) a tehdy žádnej obecně uznávanej gmail ani neexistoval. Jenže já jsem přechod na gmail odkládala a odkládala tak dlouho, až mi všechna jména, co by u mě přicházela v úvahu, někdo zabral. V nějakém ošklivém pomatení smyslů jsem si tedy založila gmail ve tvaru aacchhjjoobbiittcchh, rozeslala to jen pár lidem a pak jsem se vzpamatovala a nikde se tím moc nešířila, jenže díky google docs jsem se tomu stejně nevyhla. Pak mám pár pracovních emailů, ale ty už nejsou moc aktuální a přijde mi proto divné je rozdávat na potkání.

Takže co… Na otázku email musím buď přiznat, že jsem ostudně ještě stále na seznamu, navíc jmenoprijmeni, bez tečky – což nevim proč spoustu lidí nějak nechápe a 3x se ujišťuje že to je bez tečky jo? rovnou prijmeni? jmeno prijmeno bez tečky teda píšu jo?. Nebo přiznat ještě horší gmail (je to všechno dvakrát – jako achjobitchachjobitch? – ne, jako aacchh…) a stejně bejt za debila… Nedejbože to někomu vysvětlovat po telefonu.

Asi si teď říkáte, proč si neudělám normální gmail nebo proč si nekoupím doménu a neudělám si tam co chci, žejo? Takhle chytrá jsem taky. A strašně si přeji mít už jednou jenom jeden e-mail, co by mi vydržel do konce mých dní, všichni by ho z hlavy uměli nadiktovat a vypadal by dobře. Ale nechci udělat zas tu samou chybu a zbrkle si zařídit e-mail, který mě ještě toho večera začne srát. Navíc co kdybych jednou měnila příjmení, co potom? A jak by takový e-mail měl sakra vypadat?

Mám takový tušení že email je taková vizitka moderní doby. „Nesuď lidi podle emailu, ale podle toho co maj uvnitř“ by se asi mělo řikat. Bohužel je samozřejmě jasný že když tě znaj jenom podle emailu tak tě nemůžou soudit podle nějakýho „zevnitř“. A s mym blbym seznamem a ještě horším gmailem si prostě připadám jako dement a počítačovej analfabet. Sere mě to i to. Debilní e-mailství i moje nerozhodnost ohledně nového mailu.

Follow

Bylo mi asi 12, když mi tatínek zakládal e-mail. Přišlo mi cool ho mít a otec měl asi taky pocit, že to je důležitý (můj táta, btw, dodnes používá svůj účet...