#423 PĚTISTRUNNÝ BASY

Posted: Srpen 22nd, 2012 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 6 Comments »

Basák z mojí kapely bejval původně kytarista a na basu se začal učit až před rokem; na moji basu, protože žádnou neměl. Po roce se odhodlal ke koupi vlastního instrumentu. Dlouze hovořil o favoritkách a mě vyděsilo, když zvažoval koupi pětistrunky. Nechtěl jsem mu do toho kecat, ale když konečně přitáhnul novej nástroj do zkušebny, byl jsem bez sebe nadšením, že to je Jazz Bass.

Nemám nic proti lidem, který na pětistrunnou basu hrajou. Jenom prostě nechci mít takovej nástroj v kapele, stejně jako v kapele nechci vozembouch, trumšajt nebo policejní sirénu. Mnozí z vás správně logicky namítáte, že rozdíl mezi pětistrunnou a čtyřstrunnou basou je jenom kvarta v rozsahu. Technicky ano, ale pro mě je tam ale ohromnej rozdíl symbolickej: čtyřstruná basa je rock’n’roll, pětistrunná basa mi zkrátka prostě moc smrdí onanistickym jazzem.

Onanistickej jazz mě krutě nebaví poslouchat a jsem přesvědčenej, že onanistickej jazz by zas krutě nebavilo, kdybych ho já měl hrát. Ať přemejšlim, jak přemejšlim, jsem přesvědčenej, že z mejch oblíbenejch kapel používá pětistrunku snad jedině Pájky Pájk Martina Kumžáka; ti ale nejsou moji oblíbenci kvůli hudbě, kterou hrajou, ale kvůli názvu, kterej mě dosud nepřestal rozesmávat.

Takže pátej kolík na base je pro mě páté kolo u vozu. A už vůbec nemluvim o basách šestistrunnejch, to už je paskvil takovej, že mi to nestojí ani za hejt.

«
»