#344 KDYŽ SE LIDI PŘETLAČUJOU O PENÍZE

Nemám problém se nechat někym pozvat na kafe nebo na oběd – ať už jde o pozvání dopředu avizovaný nebo o situaci, kdy dochází k placení a někdo jinej u stolu řekne: “Já to vezmu.” Nemyslim si sice, že je v každym přísloví ukrytá hluboká moudrost našich předků; některá přísloví mi ale velmi konvenují a jednim z mejch nejoblíbenějších je úsečné “blbej, kdo dává, blbější kdo nebere”.

Fascinujou mě tak situace, kdy se dva předháněj, kdo něco zaplatí. Nevim, mnohem pochopitelnější by mi připadala situace, kdy se dva hádaj o to, kdo něco nezaplatí. Nevim, jak vám, ale mně už se mnohokrát stalo, že po nějaký schůzce jeden hodí na stůl kilo za jedno kafe a hotoví se k odchodu, načež druhej kilo zvedne a podá ho tomu prvnímu, řka: “To nech, já to vezmu.” Načež ten první začne tvrdit, že v žádnym případě, druhej ho přesvědčuje, ať neblbne, a mezi sebou si přehazujou kilo jako horkej brambor.

Chápu to samozřejmě v případě, kdy se jedná o pracovní schůzku a člověk by se přijetím oběda mohl cítit k něčemu nedobrovolně zavázán, byť mám pocit, že i tenhle problém lze snadno obejít akceptováním pozvání s tím, že příště platím já. Jinak ovšem absolutně netušim, co je to za pózu. Chápu, že některý lidi cejtěj potřebu chlubit se svojí zazobaností a nemám nic proti tomu; pokud ale někdo chce ostatním ukázat svý štýlo “já na to mám, já si poskočím, já si vyskočím”, připadá mi mnohem vhodnější mít před tou hospodou zaparkovanýho poršáka než okázale máchat Otcem vlasti. 

Naštěstí už jsem si našel způsob, jak zmíněný bankovkový šachy rychle ukončit. Většinou totiž stačí říct těm dvěma něco jako “tak to zaplaťte voba a ty prachy si vezmu já” a začít se po bankocetli sápat. Bleskově to vyléčí to naprostou většinu haurů, true story.

Follow

Nemám problém se nechat někym pozvat na kafe nebo na oběd – ať už jde o pozvání dopředu avizovaný nebo o situaci, kdy dochází k placení a někdo jinej u...