#124 UPOZORŇOVÁNÍ NA „CELEBRITY“

Posted: Květen 25th, 2011 | Author: | Filed under: Achjo Bitch | 15 Comments »

Brrrr. Úplně jsem si teď vybavila tu bránu trapnosti přes kterou procházím, když u takového výjevu musím být. Přirozeně to většina lidí z mého blízkého okolí nedělá, ale tak někdy prostě chtě nechtě se buď někdo neudrží nebo se ocitnete ve společnosti neznámých lidí, kteří to mohou mít ve zvyku.

„Tyvole podívej koukej tamhle, není to ten herec co hrál v tom filmu?“

„Hele, hele to je ten né, ze Superstar víš jakej ne?“

„Uáááá podívej tamhle, ježiš ale ten je teda naživo úplně jinej cóó?“

Ideálně doprovodit tyto větičky nějakým půvabným ukazovacím gestem nebo výmluvnou mimikou do míst, kam právě přišel někdo tzv. slavnej/známej. Je úplně jedno jestli to někdo vykřikne anebo jestli začne divoce šeptat a vrhat tím směrem upřené pohledy. Je to fakt úplně jedno, výsledek zůstává. Já osobně si toho buď nevšimnu a i když tak kvůli tomu přece nebudu dělat takovýhle ostudný haló nebo tak já nevim, když ty lidi vlastně doopravdy neznám… ne? A to se vůbec nezmiňuju o lidech, co si chodí pro bezúčelný autogram, nezmiňuju se o tom proto, že tolik hamby bych v jednom hejtu taky vůbec nemusela vydržet.

Všem, kdo tímto trpí bych doporučila excelentní hru, kterou vymyslely moje bývalé spolubydlící. Hra spočívá v tom, to co nejvíc nandat nějaké „celebritě“ (pozn. výraz celebrita sám o sobě je fakt za trest, ale aspoň to dávám do uvozovek a chtěla jsem na to čtenáře upozornit).  A nandání spočívá v tom, že si jich absolutně, ale absolutně nebudete všímat a tím je vyvedete z míry a ještě navíc nepůjdete s davem. Vzpomínám na večery kdy jsme se předháněly, kdo to dneska komu víc nandal a kde a jak jsme na to tudíž vyzrály.

V poslední části dnešního článku bych ráda zmínila vyšší level „VIP“ trapasu a tou je když se někdo doopravdy seznámí s někým, kdo se občas objeví v médiích nebo je prostě veřejně známou osobou (z jakýchkoli důvodů) a když daný člověk řekne své jméno tak mu druhá strana odvětí: „Já vím…“.

Tak to už je pro mě opravdovej vrchol a neberu to z nějaké rádoby pozitivní stránky „že to je vlastně hezký, že tím dáš člověku najevo, že ho jakože znáš“. Pokud ho skutečně neznáš, ani z vyprávění někoho blízkého tak je, podle mě, slušné se udržet a jméno si, i když jej znáš, prostě poslechnout bez řečí.

Jinými slovy – alespoň to, prosím, nedělejte tak okázale.

«
»