#125 LOUČENÍ S HOLKOU, CO JSEM DNESKA POZNAL

Posted: Květen 26th, 2011 | Author: | Filed under: Attila Bič Boží | 23 Comments »

Tahle věc mě primárně znejišťuje, což mě pochopitelně sere. Samozřejmě nemyslim loučení s každou holkou, kterou jsem právě poznal; jde o ty chvíle, kdy člověk pozná někoho, s kym cítí, že by mohl/měl mít časem rodinu, kapelu, kocovinu nebo anální sex. (Nebo postupně všechno v libovolném pořadí.) Pak přijde ten okamžik loučení – a vzhledem k rozvolnění loučícího obřadu v posledních letech dochází k výše zmiňovaný lehký nervozitě.

Jó, u chlapů, to neni problém, že jo. Tam si jenom podáte ruce a pokud jste zrovna ze stejnýho gangu, tak k tomu přidáte ještě stejný zalomení palce, poplácání po zádech a zhoupnutí v kolenou. Jenže s některejma holkama se loučím polibkem na pusu, s některejma polibkem na tvář, s některejma dvojitym polibkem na tvář – a pro co se teda sakra rozhodnout.

Jasně, je tu vždycky neutrální možnost podání ruky, ale tohle gesto na mě působí tak chladně, v podstatě jako kdybych říkal, víš, bejby, s tebou rodinu, kapelu, kocovinu ani anální sex rozhodně mít nechci.

Samozřejmě, ona ta chvilka rozhodování je většinou krátká, zejména jedná-li se o tzv. loučení hromadné, o kterém ještě pojednám v jednom ze svých příštích opusů, člověk většinou něco vyvede a je po všem. Nejhorší je ale situace po prvním rande, kdy se loučíte někde o samotě, vy jste z debat o Chopinovi a existencialismu (o ničem jiném na prvním rande nemluvíte) tak na větvi, že máte pocit, že jste o krůček blíž vysněné kapele, kocovině, análnímu sexu a rodině (v tomto pořadí), takže chcete dívku políbit na ústa (jako že žádný jazyky, jen cudná hubička) (teda jako když bude na jazyky chuť, tak proč ne, ale nebudete rozhodně tlačit na pilu), a ona ukáže ten pohyb, co uměj jenom holky, pohyb, kterej je mnohdy horší než úder otevřenou dlaní, to nepatrný pootočení hlavou, nepatrný sice, ale o to víc důrazný a jasně oznamující, že vaše rty se dotknou tak maximálně tvářičky.

Tudududum a dete nasraný domu.

«
»