#122 MICHAL VIEWEGH

Toto je další hate, který jen čekal na ten příhodný moment ku zveřejnění, a já věděla, že to přijde…  Ve Švandově divadle chystají, patrně hororové, Léto s Vieweghem, a ještě navíc vyšlo pokračování vítěze mé ankety o Nejnechutnější čtení, které jsem držela v ruce (aka Michalův deníček), jak mě laskavě upozornil Attila, čili už není na co čekat.

Michal Viewegh je špatný spisovatel a vzhledem k obsahu jeho deníků není sporu o tom, že charakterově to taky nebude žádná sláva. Původně jsem chtěla psát něco o tom, že nepochopim, proč je nejpopulárnějším a nejprodávanějším českým spisovatelem, ale pak mi to celý došlo… Většina obyvatel ČR mě upřímně děsí. Myslím ty lidi, co „to při volbách hodili tomu Johnovi“, co jsou k vidění v pořadu Prostřeno, lidi, kteří nemají vkus, soudnost, přehled a už vůbec se tu nedá mluvit o sebereflexi, a já se s nima sice nebavím, ale vím, že existujou a že jich je hodně. Když jsem si tedy spojila Vieweghovy milionové prodeje a moji představu o Češích, pochopila jsem to do-ko-na-le! Nějak jsem za těch pár pokusů s jeho tvorbou nepochopila, v čem tkví jeho genialita, pro mě je to červená knihovna, která by se měla tisknout v paperbacku, nudný laciný žvásty o pitomejch lidech, kterým dal autor exotická jména nebo nedejbože jakési lekce tvůrčího psaní – ne, já už si nedám, děkuju.

Tak dobrý, knihy se mi nelíběj a nekupuju si je. Hloupé je, že se MV jakožto veřejně známá osobnost prostě tu a tam někde objeví a k něčemu se taky vyjádří a to je to, co mě ale opravdu sere. Proč, proboha, má tenhle samolibej a demagogickej grafoman být vyslancem dobré vůle UNICEF? Eéé? Jeho první deník jsem si přečetla kvůli hloupému vtipu našeho kamárada, který mi nalhal, že teda po přečtení Báječného roku musel změnit názor na Viewegha a že si to určitě musím koupit a přečíst. Jo. Že to byl vtip mi došlo cca v prvním odstavci. Nějak jsem to nicméně dočetla do konce a hele nevim, jestli mi ho má být líto nebo jestli je mi z něj fyzicky špatně. Komplexy, nevěry označené v knize jako cenzura, citová impotence, paranoia – no zkrátka čtenářský zážitek, Báječný rok mi o MV řekl vše a ještě něco navíc.

Závěrem musím ocitovat část recenze s názvem Vieweghovy deníky: Literární fastfood, ve kterém vaří citový mrzák, citaci, která imho nepotřebuje dalšího komentáře:

Je zde dokonce neustálá snaha nastavovat zbytku české literatury – tomu zoufale pozérskému – zrcadlo: „Ráno přejezd na Chopok, před hotelem už čeká sponzorské auto, na obou dveřích reklama na ROMÁN PRO MUŽE… Škádlivá otázka pro kolegu Topola: Už jsi někdy, Jáchyme, jel ve zbrusu novém bavoráku s nápisem KLOKTAT DEHET?“ Je to pohled stejně netradiční jako pitomý, demagogický.

Kdyby to byl alespoň fešák…. Kdyby.

Follow

Toto je další hate, který jen čekal na ten příhodný moment ku zveřejnění, a já věděla, že to přijde…  Ve Švandově divadle chystají, patrně hororové, Léto s Vieweghem, a ještě...