#588 UKOPNUTÝ PALEC

Když jsem vůbec poprvé v životě (cca 1993) zakopla o práh a máma mi sdělila diagnózu „ukopnutý palec“, chytla jsem amok, protože slovo ukopnutý zní trochu moc definitivně. Myslela jsem si, že mi ten palec každou chvíli úplně upadne a já už se nebudu moct nikde ukázat bez bot. Rozčilovala jsem se, že by se tomu mělo říkat nakopnutý palec, ale dnes už se nad tím fakt nepozastavuju. Ta bolest je totiž tak gigantická, že by si jeden myslel, že mu fakt upadly všechny prsty i s kotníkem!

Jak něco tak malého, jako je palec u nohy, může vyvolat tolik zloby, prostě nechápu. Hned po poranění se má slovní zásoba omezí na vulgarismy a neartikulované zvuky. Udělá se mi špatně od žaludku. Slzy mi samy od sebe vytrysknou až na druhý konec místnosti a jediné, čeho jsem v tak křehké životní situaci schopná, je svíjet se na zemi a vyhlížet světlo na konci tunelu. Ono to zní docela banálně, ale víte kolik lidí musí po takovém úrazu vyhledat lékařskou pomoc? A že na to jeden chlápek údajně zemřel?!

Nejstrašnější je, že bydlím v rizikové oblasti. Rok a půl jsme lezli do postele po žebříku. Má radost z nových a opravdových schodů byla nesmírná přesně do té doby, než jsem si o ně poprvé ukopla palec. Zatmělo se mi před očima poprvé a pak ještě podruhé, když mi došlo, že dokud nezkrátím kus kuchyně (zní to bizarně, ale je to tak), tak ty schody budou pastí na pospíchající Achjo Bitch, nástrahou na Š. běžícího z koupelny a zdrojem kvalitního materiálu pro slovník sprostých slov. Žít v bezprostřední blízkosti takového ohrožení je, věřte mi, velice nepohodlné a bolestivé a nepřála bych to možná ani těm nejdementnějším komentátorům u nás na blogu.

Vskutku unikátní bolest.

Follow

Když jsem vůbec poprvé v životě (cca 1993) zakopla o práh a máma mi sdělila diagnózu „ukopnutý palec“, chytla jsem amok, protože slovo ukopnutý zní trochu moc definitivně. Myslela jsem si, že mi...