Že se nedokážu/nemůžu/nesmím vyslovit

Sere mě, že nedokážu říct člověku, který pro mě znamená všechno na světě, že pro mě znamená všechno na světě.

Sere mě, že neumím číst myšlenky a že nedokážu poznat jestli pro člověka, který pro mě znamená všechno na světě znamenám alespoň něco na světě.

Sere mě, že se kvůli tomu musím řídit tím zasraným motivačním heslem “když to nezkusíš, budeš toho do konce života litovat”.

Sere mě, že den ode dne se víc a víc bojím odpovědi, která se mi nebude líbit.

Sere mě, že teď chápu všechny ty ukňouraný písničky o lásce a mam neutuchající potřebu to poslouchat cestou do práce.

Sere mě, že právě teď nejsem s člověkem, který pro mě znamená všechno na světě a místo toho píšu tenhle posranej hejt.

Sere mě, že si připadám jako když obtěžuji, když chci být s člověkem, který pro mě znamená všechno na světě i přes všechna ujištění že to tak není.

Sere mě, že chci udělat všechno na světě pro člověka, který pro mě znamená všechno na světě a nemůžu to udělat, protože by to vypadalo jako že pro to chci udělat všechno na světě.

Sere mě, že mi záleží na lidech v mém okolí.

Sere mě, že nad vším moc přemýšlím a domýšlím důsledky.

Sere mě, že reálná zodpovědnost vždy končí na mně.

Sere mě, že kvůli tomu všemu nemůžu pořádně dělat svojí práci.

Sere mě, že mě nic nebaví a mám v hlavě pořád jen to jedno – člověka, který pro mě znamená celý svět

Follow