Že je mládí v prdeli a do důchodu daleko

Až donedávna jsem byla přesvědčena, že tzv.krize středního věku je mužskou doménou. A najednou jsem bez nálady a mám pocit, že mne příštích 20 let nečeká nic jiného, než že ráno vstanu a půjdu do práce (ano, mám to štěstí). Co že se to stalo? Vlastně žádné neštěstí, jenom moje jediné dítě dostudovalo, vyletělo z rodného hnízda a radostně vstoupilo do stavu manželského. Já vím, že to přináší i mnohá pozitiva, např. se můžeme s manželem věnovat více koníčkům či samy sobě, ale nějak se z té znovunabyté bezstarostnosti a svobody neumím radovat. A to mě vážně sere…

Follow