Nachcípaný cizí lidi v MHD

Já chápu, že šéf je tvrdej a počasí se s náma ve střední Evropě nemaže, ale proč musí bejt nachcípanejch lidí všude tolik?

Třeba minulej týden, kdy jsem se jakž takž vylízal z mýho zarudlýho a na poklnutí bolavýho krku a konečně s dobrým pocitem, že bude zase hej, jsem s úsměvem vyrazil do města. Sedl jsem si v mhd a začetl se do Šóguna. V tom, jak jinak, si ke mě musí přisednout nachcípaná ženská, chlap nebo hermafrodit. V tomhle případě šlo teda o ženskou. Když občas někdo kýchne, tak to beru tak, že to není žádná věda, ale když vedle mě taková ženská dostane kašlovej záchvat, tak je to na rozbrečení. Jsem muž činu a když se mi něco nelíbí tak to zkouším změnit, ale přijde mi, že když si přesednu, tak se tam z ničeho nic objeví zase někdo novej.

Tohle mě fakt sere.

Nejvíc mě nasralo, když jsem v září odjížděl do Itálie a den předtím si musel ještě něco pozařizovat po městě a pro nutnost návštěvy mnoha míst jsem využil služeb MHD. Neobešlo se to bez symfonie mých spolucestujících, kterých se vyrojilo jako hub po dešti, protože se zrovna ochladilo a já pak druhej den odjížděl do Itálie nemocnej.

Ještě bych si dovolil hejtovat Petra co nechápe, proč se říká „na zdraví“ po kýchnutí. Tak já bych to vysvětlil. Když už vedle mě někdo nachcípanej sedí, tak svoji nasranost můžu umírnit tím, že aspoň řeknu na zdraví a nejlíp se usměju a tím dám svýmu mozku podnět ať to nechá být, že to s tělem zase ten další na hovno týden s bacilem přežijem.

Giowanni

Follow