matfyz

Vždycky jsem měla docela ráda matematiku, na gymplu jsem s učením neměla problém, a tak jsem se rozhodla ji studovat dál. Překonala jsem počáteční šok vysokoškoláka, dostala jsem se přes první i druhé zkouškové a doklopýtala jsem až do druháku. Celou dobu mě pronásledovaly pochyby, které se střídaly s nadšením pro to, co dělám, ale teď mi asi došla trpělivost.
Přesto, že jsem udělala zkoušky v prváku, cítím se na naší škole jako nejhloupější člověk široko daleko.
Naprostá většina mých spolužáků jsou šerední nolifeři a přijde mi, že jim trochu chybí „smysl pro užívání si života“.
Jak se někdo může myslet, že zvládnu dávát pozor a přemýšlet nepřetržitě 7 hodin v kuse?
Sere mě, že jakmile někdo má zájem a chce se zabývat matematikou, hned se od něj čeká, že je to génius, který těm přednáškám prostě porozumí a ještě je sám schopen něco vymyslet.
Pokud chci navíc studovat matematiku pokud možno v co nejčistší formě, nic lehčího prostě v ČR není.
Proč si přednášející na programování myslí, že umím rychle psát na klávesnici a jsem dobrá v informatice? Nejsem.
Vtipy o matfyzácích a matematice člověka rychle omrzí.
Navíc nemám moc spolužaček – holek, a je mi tam smutno.
Až projdu tímhle peklem, asi si zpětně budu fakt děkovat, teď se ale za to rozhodnutí docela nesnáším.
A nic jinýho studovat nechci.

Follow