Inovace

Tento všeobsahující a zároveň bezobsažný pojem si razí cestu současnou ekonomikou i ekonomií. Studie a už i knihy kde autoři masturbují nad silou inovací a hledají v historických datech „příběh inovací“, který započal parním strojem.
Někdo (zapomněl jsem jeho jméno, ale jako obvykle byl to dědek co přečetl hodě knih a hodně jich napsal) definoval inovace jako „tvořivou destrukci“. Světe div se. Nevím, ale mě to připadá jako naprosto přirozená lidská vlastnost. Uznávám, že podporovat toto myšlení může ekonomice/podniku pomoci. Ani ne tak proto, že bych se domníval, že z lidí, kteří by něco normálně nevytvořili se se správnou péčí stanou Edisoni, ale spíš proto, že tito inovátoři ukážou vesměs nekonečné množství cest kudy cesta nevede.
Nicméně mě sere doktrína inovací a z ní vzniklé projekty jako Průmysl XY (rozuměj číslo, někde jsem teď viděl jak vzniká Industry 4.0 ať to znamená cokoliv) nebo manažersko-podnikatelské filosofie, které z každé píčoviny dělají základ start-upu. Start-upy mě taky serou.
Sere mě jak se na školách učí zázračné japonské filosofie řízení výroby a inovací a prokazují se tím, že po druhé světové díky nim Japonci vyrostli o žambilión procent. Světe div se po válce. Neříkám, že nejsou dobré (ty metody) ale Japonsko už deset let neroste ani hovno a celý svět už je stejně přejal a ne každému kdo není Japonec s mentalitou Japonce to funguje jak má. Pointa je, že bychom si mohli přiznat, že ať ekonomika může růst dál tak produktivita vzroste spíše ze změny její struktury než zaváděním nových a sofistikovanějších a matematizovanějších metod a magických filosofií a že se to hlavně všechno stane samo a pozvolně. Stejně jako internet nebyl a teď je všude. Všichni se přizpůsobili, vznikla nová odvětví a vzrostla produktivita – nikdo to neřídil ani neprojektoval tuto „

Follow