Lidi, co si v prázdným autobuse sednou vedle mě

Jako vážně, jakej k tomu maj sakra důvod?? Autobus velkej tak, že by pojmul půlku Bradavic, v něm se krčím já a další dva spolutrpitelé, zoufale se snažíme vyhejbat pohledem jeden druhýmu a vůbec předstíráme, že tam ty ostatní vlastně vůbec nejsou. Autobus zastaví, přistoupí další (a je úplně jedno jestli chlap, ženská, staroch nebo smraďoch, všichni stejně dementní) člověk a razí si to ke mě. Vyčkávavě stojí nademnou a čeká, jestli si dám jako ze sedačky vedle mě pryč tu igelitku z předraženýho nákupáku s jídlem. No jako nedám, vyber si jinýho fleka. Jsou i lidi, který jdou tak daleko, že mi neváhaj klepat na rameno, abych si sundala sluchátka, a mohli se slovním průjmem dožadovat svýho místa k sezení. V posraným úplně prázdným autobuse. Asi sem jim zasedla jejich oblíbenej flek. To je blbý, život je krutej.

Follow