Změnit pravidla uprostřed hry

Já vím, že tu už je hejt NEPLNĚNÍ SLIBŮ. To mě sere a jako že moc. Co ale přesahuje všechny reálný hodnoty fuck-you-stupnice je, když se z neplnění slibů stane organizační politika. Já jsem tímhle směrem asi nemocnej, ale mám představu, že když někdo něco chce, tak si o to řekne. Fajn, možná ne vždycky, ale domluvíme se, že zilionkrát opakované vtipné příběhy o tom, že žena neví co chce, vynecháme. First si myslím, že je to kec a second je to trochu z jiné jamky. Třeba když se na něčem domluvíme s hlavou pomazanou (rozuměj docent a výš), tak prostě propadám pocitu, že by to mělo fungovat.
Snažím se o doktorát. Chápu, moje blbost. Vybral jsem si to a to mě nesere. Nesere mě další poloviční úvazek za nula nula nic, neserou mě studenti, nesere mě školitel a nesere mě publikování. Z čeho by ale jeblo i buddhistickýmu mnichovi je vyjebávací systém, když něco chceš. Požádáš o love na stáž v Německu – povinná stáž (sure). Snaha o stípko. Vyjádření proděkana-Ok. Vyjádření prorektora-Ok. Super, mám budget, vím s čím pracuju. Vrátím se a bez vysvětlení je sumička kulatá (i když nevysoká) vydělená dvěma? Jako proč, když bylo vše ok? Reakce prorektora nic, proděkan sdělí, že nejsou prachy. A kde teda byly, když bylo vše ok? Dotazy jsou nezodpovězené, nicméně se čeká na mou zprávu o stáži a vyúčtování (jaký madafaka vyúčtování, to ste to nemohli říct předem?!). Povinná akce zadotována z mého, alespoň polovina slíbeného helfnutí zatím nikde, ale zprávička bude v termínu, že?
Nejhloupější studenti (rozuměj já) také mohou dostat supr nápad se přihlásit o grant. Někdy to není úplně dobrovolné, ale kdy naposledy byla akademická půda demokratická? Návrh zpracován a schválen – dvouletá akce. Na poslední schůzi (3 měsíce před cílem) si další pomazaná hlava vzpomene, že tři slíbené a schválené

Follow