Hledání zaměstnání (očima obsolventa)

Hledání toho správného místa je vždycky pořádnej vopruz. Tento proces, který se v určitém bodě života týká téměř všech (až na na notorické boháče a stejně notorická nemakačenka), se podepíše na ideálech a vaší psychice větší měrou, než pohlavní zneužívání strejdou Kamilem. Každé interview či „výběrové řízení“ musí standardně obsahovat jednu z nezbytných ingrediencí: ať jde o hranou servilitu zájemce, očividnou dementnost HR pracovnice nebo neskutečně debilní a nicneříkající dotazy typu „kde se vidíte za 10 let.“ Pokud jste ostřílený zaměstnanecký harcovník, který se může pochlubit tím, že neváhal vyhodit tři těhotné a jednu důchodkyni jen kvůli lepším kvartálním číslům, vaše cesta k novému jobu je otevřenější než klín Agáty Parachařové. Prekérní situace nastává, pokud jste čerstvým absolventem. Praxe žádná, zkušenosti pofidérní (to, že jste zvládli ohnout 3 buchty během jednoho dne, bohužel HR nerajcuje), pracovní návyky na úrovni sídliště Chánov. Vyhlídky zkrátka nevalné. Onen mladý/á muž/žena se však do souboje s hydrou kapitalismu pouští znovu a znovu. Nejprve člověk hledá práci snů, pak dobrou práci, pak práci a na konec s prosíkem obchází starší či úspěšnější kamarády. S počtem pokusů a absolvovaných kol klesá stejnou měrou i sebeúcta nového kolbenkáře. Pokud je cílem pohovorů totálně zničit osobnost, podkopat sebevědomí či vytvořit nového šíleného střelce jak z Uherského Brodu, tak se to těm nafintěným krávám s titulem Bc. z Univerzity Jána Lakatoše daří víc než dost.

Follow