Že nejsem delfín

Protože kdybych byl delfín, tak bych mohl provozovat sex pro zábavu a obešlo by se to bez zbytečných keců. Myslím si, že tento argument by sám o sobě postačil, ale ve skutečnosti jsou tu minimálně další dva neméně významné:
Delfíni totiž disponují sonarem. To je moc fajn věc, která má spoustu druhů využití a kdo o tom chce vědět víc, ať jednou v pátek večer vynechá hospodu a místo toho se doma dívá na ČT2 na pořad Zázračná planeta. Ačkoliv tím sonar nezískáte, v sobotu ráno toto své rozhodnutí budete bezpochyby oceňovat.
Ale asi nejzávažnějším důvodem, proč bych chtěl být delfín, je, že bych si mohl kdykoliv v klidu zaplavat a nemít u toho plnou pusu a nos ženských pseudovůní. To je totiž tak – jste muž, venku je zima, jdete na veřejný plavecký bazén. Ale předtím, než do toho bazénu vlezete, se nejdříve osprchujete. Tak to má být, tak je to v pořádku, dělají to tak i ostatní přítomní muži. Co je zvykem dělat v dámských sprchách, nevím. Ale všiml jsem si, že některé „dámy“, zpravidla vyššího středního věku, tělesnou očistu před ponorem do veřejné lázně očividně odbydou. Když potom kolem mě taková paní, co vypadá jako vorvaň a chtěla by vonět jako květina, proplave, mohu určit, jaký parfém a s jakou intenzitou použila. O značku tady přitom nejde, protože když se člověk koupe ve voňavce smyté z něčího těla, tak mu nevoní ani klein ani bvlgari.
A jako delfín bych si mohl plavat v oceánu, sem tam možná narazit na nějakou ropnou skvrnu, ale ženské smrady bych snad zase tolik jako na bazénu v Olomouci nepotkával.

Follow